Zatímco rakouská vláda odsouvá opakování druhého kola prezidentské volby, prezident Zeman přijme jednoho z kandidátů, rakouského politika Norberta Hofera, člena Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Můžeme si jistě pokládat otázku, cože svým gestem Zeman vlastně sleduje, a hledat odpovědi. Možná jde opět o jednu z jeho „vzdoroaktivit“, které se dějí, a Zeman ví, že bude zase chvíli středem pozornosti, a veřejné mínění pochopí jeho zásadovost směrem k migrantům, rušené nedávnou návštěvou kancléřky Merkelovou, kde za Švejka nebyl zřejmě jenom Švejk. A zatímco se jím svého času „favorizovaný vysokoškolský učitel Konvička s mírou nevkusu sobě vlastní pokouší s kadibudkou urazit svobodu vyznání jiných (před velvyslanectvím Saudské Arábie), Zeman pro veřejnost vybral dalšího favorita, který by ale – minimálně pro část naší vlastenecké scény - nemusel být přijatelný. Norbert Hofer v lovu na své domácí voliče (včetně těch korespondenčních) zacílil na téma Benešových dekretů. A to vyjádřením: „Benešovy dekrety přirozeně představují bezpráví“…[1] Benešovy dekrety jsou „neuralgií“ nejen pro některé politické strany - např. KSČM, ale i tzv. vrozené vlastence a bojovníky zleva doprava. Osobně mám jejich vlastenectví za „vlastenčení“, což je takové dovádění, podobné hře na indiány, i když nejste ani Apač, Sioux apod. Jenže zase třeba kandidujete do senátu, krajského zastupitelstva nebo časem taky na Hrad.