Zcela určitě mě neděsí páně Zemanovo vystoupení v ruském jazyce. Z našich končin lze vcelku považovat za politikův úspěch, pronese-li své vyjádření nebo vystoupení v jazyce cizím či jazyce dané země, s jejímž představitelem jedná, ať už soukromě nebo oficiálně. Soudit prezidenta, že zvolil jazyk ruský v podmínkách, v nichž zřejmě i slavil své narozeniny a jež organizačně spravoval také blízký Putinův přítel V. Jakunin tak nějak nepovažuji za relevantní, a mohu se jen podivovat oněm rádoby prezidentovým kritikům. V případě Zemanovi volby se volilo přímo, nedivme se, že více nyní sdílíme také důsledky své volby.

Zeman ani Klaus se svou „příchylností“ k „velkému bratru“ na východní straně – Rusku – nikdy netajili, ba naopak. Lze jistě diskutovat, jestli tak vždy činili v rámci čistě obchodních a diplomatických vztahů nebo svých vlastních minulých nebo stávajících závazků, ponechám k úvaze každého. Snad to prezident Zeman dělá méně „uhlazeně“ než pan Klaus, ex-prezident. Pokud tyto projevy a postoje skutečně pomáhají ekonomickým vztahům obou zemí – tedy té naší a ruské, zejména s akcentem na obyvatelstvo a jejich životní úroveň se mohu snažit dle informací dohledat a vyhodnotit, jde-li např. o konkrétní suroviny i příp. zaměstnanecký poměr těch, kteří se na těchto vztazích takto podílejí, a je třeba být uvážlivý, že takto realizované zájmy jsou prostě na místě. Je proto pochopitelné, že překážky v tomto smyslu, třeba v podobě sankcí moc pozitivně vnímány nebudou. Přesto si dovolím upozornit, že (tuším) pan ministr průmysl a obchodu Mládek se nedávno vyjádřil, že česká strana zatím sankcemi příliš neutrpěla. A nemám důvod ministrovi nevěřit. Přesto se mi některá prezidentova vyjádření z Rhodu jeví jako přinejmenším „nerozvážná“, a to nikoliv pro emočně laděnou stránku, jenž doprovází skoro každé Zemanovo vystoupení, ale spíše z pohledu reality smyslu a uvažování. Tedy:

Situace na Ukrajině, kde jinak probíhá s kolísající intenzitou občanská válka (také prezident se k tomuto označení přiklonil) nese v jeho projevu z Rhodu označení něco jako „chřipka“. O onemocnění chřipkou toho bylo již hodně napsáno, historie zná různé typy chřipek, včetně těch, na něž se umíralo a umírá. Nevím, pan prezident asi neměl na mysli právě tyhle typy, ale i v občanské válce na Ukrajině již lidé zemřeli a zřejmě mohou umírat dále. Mluvit tedy o „chřipce“ jen proto, aby to sankce vůči Rusku označilo za něco banálního a zbytečného, není příliš rozumné, ne-li zrovna nemoudré.

Zároveň prezident připouští zatím ne příliš uchopitelné úvahy, že by se snad území Ukrajiny mohlo stát jakýmsi nástupnickým místem islámských teroristů po vzoru např. Libye nebo Iráku. No, v takovém případě, má-li již nyní prezident a jeho okolí podněty vedoucí k takovýmto hlasitým vyjádřením, pak je nasnadě, aby bezpečnostní struktury světa začaly co nejdříve (už nyní) a koordinovaně postupovat při řešení těchto rizik, včetně těch nejkrajnějších postupů týkajících se také evropských teritorií, nejen bombardováním na části arabských území. Tedy, jsou-li ona bombardování vůbec opravdu tolik žádoucí, účinná, a nikoliv pouze demonstrací vlastní nemohoucnosti. Mohu ale také uvažovat v takovéto logice: když došlo na 11. 9. 2001 k teroristickým útokům na území USA, pak se Rusko velmi aktivně přidalo k boji proti terorismu vyhlášeného Bushovou administrativou, neboť se to ruské administrativě mohlo hodit v boji proti tzv. teroristům ať už uvnitř či vně hranic Ruska. Nejasnost vymezení, které aktivity považovat za akty teroristů a kdy se to prostě tzv. politicky hodí, se to ruské administrativě hodilo tehdy a může se hodit v zájmu své mocenské strategie i nyní. Můžeme si i tyto závěry činit na základě prezidentových sdělení? Upozorňuje nás pan prezident Zeman, k čemu může také Putinova geopolitická hra sáhnout, bude-li mj. zdokonalovat svůj jaderný potenciál (Lavrov)?