No, řekněme také syndrom mocenské pýchy[1], který se „Objevuje u části lidí ve vrcholových pozicích všech hierarchicky organizovaných skupin. Postihuje některé finanční, církevní a vojenské pohlaváry, špičky byrokratického aparátu, lidi ve vrcholových pozicích vědeckých organizací stejně jako celebrity uměleckého světa.“[2]

O moci, psychologii moci toho jistě bylo napsáno nemálo. Osobně sleduji tento fenomén již nějaký čas a považuji právě psychologii tohoto fenoménu za velmi zajímavý a poskytující jisté, řekněme hlubší možnosti vhledu do problematiky mocenských elit.

Klasik úvah o mocenské elitě Ch. W. Mills[3] pojednává o představitelích mocenské elity z hlediska vazeb na ekonomiku, politiku a vojenskou oblast. Jde o klasický model rozložení moci, který v zásadě není překonán, ale vzhledem k době současné působí mnohem sofistikovaněji, a může vykazovat méně či více skryté aspekty, po něž právě psychologie může být jedním z klíčů dalšího rozkrývání významů a jejich posunů.

Čtu-li vcelku stručný komentář „Babiš pokračuje ve skupování reprodukčních klinik“[4], napadají mě některé možné souvislosti. Andrej Babiš se z nikoliv nemovitého a jistě i vlivného podnikatele stal také ministrem ve vládě ČR. Tedy je přímo spojen se zástupci mocenské elity – politické i té ekonomické. Nevidět v tom možný střet zájmu, chce mít slepost nejen sněžnou, ale i třeba naprosto účelovou. Osobně se v tomto případě nehlásím ani do jednoho z uvedených táborů. Prostě si myslím, že pan Babiš, zástupce ekonomické elity je přímo názornou ukázkou provázanosti ekonomických zájmů s těmi politickými. Mills o tom píše před cca 50 lety a nemýlí. Kdo tohle schéma příp. zleva považuje za koncept „neposlušnosti“, je legrační a smutný zároveň, protože A. Babiš má nejen žádoucí konexe, má i sám nemalé dispozice rádoby „revoluční“ nadšení dle potřeby uzpůsobit.

Jedním z pokusů jak nastavit žádoucí směr pohybů v rámci mocenské elity, a jistě nejen u nás, jeví se jako možné třeba právě Babišovy aktivity směrem k reprodukčním klinikám. Nebyl by konec konců prvním ani posledním, kdo se angažuje tímto směrem, jakožto představitel vládnoucí mocenské elity se svými zájmy hájící ty její, mocenské. Mohu k tomu jen dodat, že text o Babišových aktivitách vyšel velmi záhy poté, co se opětovně mediálně poukazovalo na spory s ministerstvem zdravotnictví za ČSSD – ve světle uvnitř dění ČSSD samotné, stejně jako významu resortu zdravotnictví jako takového. Ty se sice jakoby „utišily“, ale vlastně pozvolna pokračují, údajně z dílny Babišovy kritiky na účast řízení resortu lidmi od ODS. I to mj. svědčí o tom, že ODS a její zájmy, ať už přímo či nepřímo realizované jsou výrazně vytlačovány soukromými zájmy právě podnikatele a ministra financí v jedné osobě A. Babiše. Bylo by naivní myslet si, že ti předtím byli těmi horšími a ti, co se aktivizují namísto jejich pozic, jsou křišťálově čistí či jiní. Kapitál, jakým může disponovat A. Babiš, není v zásadě odlišný od toho, jimž disponovali ti, jenž byli vázáni na strany jako ODS nebo ČSSD. Podstatou je, že dochází k více nebo méně viditelnému střídání zájmových pozic a vládní resorty jsou tím, co je žádoucím záměrem změn.