Komentář Očima Saši Mitrofanova pod názvem Vesnice pro lůzu, džungli pro všechny (ZDE) si dovolím rozšířit o některé souvislosti. Myslím, že si to zasloužíme. V Mostě žiji a kontext, který zachycuje uvedený komentář, je mi docela známý.

V prvé řadě už nyní můžeme říci, že vesnice pro lůzu je chytlavé označení, protože jistě neujde pozornosti dokonce i za hranicemi Mostu a jeho okolí. A co si v předvolební době přát víc! V Mostě se nositelé podobných „nápadů“ v předchozích obdobích vyznamenávali tím, že metodou „cukru a biče“ lákali Mostečany na tzv. volební losovačky (ZDE). Na vysmátých tvářích Mostečanů (viz foto předchozího odkazu), z nichž nemalá část byla a je zřejmě i z řad zástupců oné „lůzy“, není patrné, že by si vůbec připouštěli, čemu a komu to vlastně tleskají. Korupce v přímém přenosu? Vždyť konečně si na ně někdo vzpomněl a chce jim něco dát a přímo do ruky! Pravda, zlí jazykové tvrdí, že při vydávání cen byli údajně dotazováni, zda vědí, když si cenu berou, koho mají volit. Asi věděli, protože dnešní propagátoři vesnice pro lůzu byli opakovaně u moci v letech 2006 – 2010 za přímého spojenectví s KSČM a po dalších volbách za jakéhosi „vzájemně výhodného souručenství“ taktéž. Pravda, to spolu kamarádili ještě „hoši a děvčata“ ze Severočeši.cz a SMM, vzájemně si jistili svá konání, až, jak to bývá, „když jedni nemají dost a chtějí mít ještě více“. A už to bylo. Už se prali. U soudu skončila „nejpopulárnější politička“ H. Jeníčková, mecenáš J. Zelenka, který si pro své „milióny“ nevidí do úst a nekontroluje se, až se ucho utrhne… Jen Tonda se z Mostu odstěhoval a pouze pachuť ze studií s titulem MBA u Vlastimila Vozky zůstala. Elán nabízet své bohaté komunální zkušenosti má prý ale pořád.

Tedy – v druhé řadě - období cukru končí. Vesnicí pro lůzu začíná období biče. Když si přestaneme pohrávat s lingvistickou akcentací daného slovního spojení, zůstane nám v kořenu celé věci zatím potutelně se lnoucí problém, který vyhřezne a bude legitimizován právě podzimními volbami. Proč? Nemyslím si totiž, že by vesnice pro lůzu byla pro mostecké voličské prostředí až tak nevábná. Naopak. Příznak skryté sebe-identifikace v tom spatří jen nemnozí. Lingvistika v tomto smyslu totiž má i tzv. komunikační kvalitu, která se tak či tak stává důležitým volebním faktorem (zprávy, informace). Text nám totiž zláká voliče. A kdo by v Mostě dnes nebojoval s nepřizpůsobivými! Snad jen ten, kdo je ještě více nepřizpůsobený, a hlavně to nehodlá ani v blízké budoucnosti udělat. No a chcete-li znát tabulku o počtu takto „nepřizpůsobených“ podezřívám, že vám k tomu stačí prsty na obou rukou. Tedy určitě v případě těch, co jsou ochotni se přihlásit k tomu, že vesnici pro lůzu opravdu, ale opravdu volit nebudou.