Veřejné mínění je burcováno – údajně jen těmi, co nepřejí stále se zvyšující příznivosti prezidenta Zemana mezi lidem českým, ale zřejmě i za hranicemi našeho státu – výňatkem z jeho projevu také k osvětimské tragédii při příležitosti památky obětem nacistické zvůle před 70 lety. Zda tedy novinář Ferdinand Peroutka nám tak nějak „uklouzl“ v době před více než 70 lety a snad dokonce poklonkoval protektorátnímu režimu u nás, a to napsáním článku pod názvem "Hitler je gentleman"[1], anebo prezident veřejnost odkazuje kamsi „do pryč zdrojů“, z nichž čerpá své sentence? No, mluvčí prezidenta pan Ovčáček stále hledá a hledá, a tak ho necháme… Co taky jiného. Mnozí z nás také hledají a dokonce nacházejí. Zda bude úspěšný i tento bývalý redaktor Haló novin? Uvidíme! Možné je vše a vyloučit tím pádem není možné (skoro) nic. Pamatuji si např. pana Ovčáčka ještě např. z doby konání např. VI. sjezdu KSČM v Českých Budějovicích jako novináře, se zkušeností psaní v deníku Haló noviny, umravňovaného některými kolegy novináři, aby své emoční projevy přeci jen držel na uzdě a zdržel se některých méně vyspělých mentálních projevů.

Jeho další angažmá se odvíjelo z části také v ČSSD (za předsedování páně Paroubka), za nemalého přispění jisté dámy, mj. údajné lobbistky v zájmech dnes předsedy KSČM V. Filipa[2], který hodlá KSČM „zaopatřovat“ i v průběhu dalšího stranického volebního období po příštím sjezdu této strany (2016). Odkud tedy také mohou pocházet ony „odborné či odporné“ podněty pod páně Ovčáčkovou režií, možná netřeba sáhodlouze přemýšlet, že?

Na celé věci je ale zajímavá ještě jedna, nikoliv nepodstatná věc. Vzhledem k tomu, že i já osobně mám co dočinění s používáním tzv. pramenné základny (řečeno slovy jistého taktéž bývalého předsedy KSČM), a začalo se dít v době mých vysokoškolských studií a děje se dodnes, vím, jak to chodí, čerpá-li nebo cituje-li člověk z jiných zdrojů než svých. Vím, jak hodně na tom záleží, aby se člověk nestal laciným plagiátorem, a pouhým opisováním neprodával cizí myšlenky. Podotýkám myšlenky, protože s těmi se ve společenskovědní sféře velmi často zachází velmi necitlivě (citlivě řečeno!).

Proto mě udivuje, že, když prezident, ať už nyní budeme jakkoli narušovat páně Ovčáčkovo hledání inkriminovaného článku o „Hitlerově gentlemanství“, použil toto spojení, zároveň neměl – zřejmě – „fyzicky“ po ruce citovaný zdroj. Ulehčilo by to práci zejména hradnímu tiskovému mluvčímu, dalo by to i jistý punc akademickému významu práce s knižními zdroji. Zároveň by bylo dobrým příkladem pro ty, co se na akademické půdě teprve orientují anebo v ní pracují, včetně práce s odbornými zdroji.

Mohu se ale mýlit a „Co je dovoleno Jovovi (příp. bohovi), není dovoleno…“ – no, tomu druhému. Však víte! Škoda. Stále si totiž myslím, a zkušenost mě přesvědčuje, že v případě myšlenek, byť cizích, je dobré zachovávat nejen (jejich) vlastnictví, ale i rozum (třeba i vlastní), který těmi cizími neopovrhuje, pokud na ně sám nemá. I to už by bylo důkazem jistých profesních a snad i morálních kvalit. Dokonce i na úrovni prezidenta a jeho nejbližšího okolí.