Když sledujeme vrcholící volební kampaň hlavních favoritů amerických prezidentských voleb, tedy H. Clintonové a D. Trumpa - většinou vidíme to, co nám nabízí mainstream, ať už politický, tak mediální. O smyslu volby představitele jednoho z nejdůležitějších kamenů světové mocenské pyramidy moci možná ani příliš neuvažujeme v souvislostech. Vnímáme a straníme především účinkům, kterým jsme schopni podlehnout, a dokonce činit z nich „sofistikované“ závěry. Opět však končíme na pověstné „1 a 0“ coby symbolických označení pro pravdu a lež, o níž v těchto případech snad ani nejde, resp. jsou nám jen povrchně nabízenými reprezentacemi faktů, o něž tu jde především, a s nimiž často zápolíme až např. na úrovni bulvárního čtení. Třeba o tom, je-li Trump opravdu takový „sexuální King“, jeho „oběti“ hodny opravdu tolik „puritánského“ pobouření v nás a o nás samotných… A Clintonová až tolik „neschopnou“ vykonávat prezidentský úřad. Sdělení bulvárních médií nejsou často ničím jiným, než kooperujícími náladami, kterých se jinak „velevážené“ mediální a politické zdroje naoko štítí, a bulvár na nich postavil svou existenci. Obé je spojeno nití čtenářovy lability vkusu/nevkusu, často Freudova nevědomého přeřeknutí.

Takže, proč tolik odmítané „třetí cesty“ amerických prezidentských voleb? Jsou v nich totiž např. v těchto blížících se volbách ještě dva kandidáti - libertarián Gary Johnson a za zelené Jill Steinová, lékařka, která se podle některých názorů vůbec nevyzná v politice. Položme si však otázku o tom, nakolik se v té politice vyzná např. Trump i Clintonová. A nebuďme až tolik malichernými, když budeme argumentovat jejich mediální známostí, majetkem či vládní funkcí, do nichž je často uvrhlo nikoliv jen vlastní odhodlání.