Po přečtení textu o tom, že "Poslanci Jurij Sinělščikov, Nikolaj Kolomejcev a Sergej Rešulskij navrhují, aby se přiznání výhod válečných veteránů týkalo lidí starších 67 let, kteří "projevili statečnost a pevnost při plnění vojenských povinností v podmínkách válečného stavu v ČSSR od srpna do listopadu 1968" (zdroj) považuji za žádoucí vyjádřit následující:

I když učtu vážnost mezinárodně politické situace konce let šedesátých 20. století související také s vnitřními pokusy změnit "totalitní" podmínky systému tzv. reálného socialismu v tehdejším Československu, nemohu souhlasit a nesouhlasím s pokusy pokračovat v jednostranných, mocensky a politicky účelových přístupech, které návrh trojice ruských poslanců nabízí. Jako důvody uvádím:

· rok 1968 symbolizuje v naší zemi zamýšlené i spontánní úsilí o změny systému, který z logiky svého fungování přinesl kromě proklamací o "lepším společenském uspořádání" také smrt řadě občanů Československa, omezoval osobní svobody lidí a nedokázal naplnit ze svého do té doby charakteru záměry o skutečně svobodně se rozvíjející, ekonomicky prosperující a sociálně odpovědné společnosti. Byl naprosto nekompromisní v potlačování jinakosti názorů a přístupů, včetně těch, které pocházely z řad odborné veřejnosti, členů tehdy vládnoucí KSČ;

· právě šedesátá léta 20. stol. přinesla určité uvolnění a otevřela ve společnosti veřejné diskuze na téma změn. Hlavní roli v úsilí o ně hrála právě KSČ, nemalá část jejích členů, včetně části jejího nejvyššího vedení, které tyto změny považovalo za potřebné;