Dluhy se mají platit. Ale jejich vymáhání má být přísně regulováno. A stejně tak musí být exekuce přiměřená. Kyvadlo nakloněné ve prospěch nepoctivých dlužníků v devadesátých letech se bohužel nebezpečně vychýlilo nikoliv ve prospěch poctivých věřitelů, ale věřitelů často klamajících a podvádějících spotřebitele. Odpovědné jsou za to všechny vlády, které zaspaly.

Najít spravedlivé řešení, které nebude nahrávat těm, kteří zneužívají zákony, není jednoduché. Ale ani příliš složité. Náprava nespočívá v jednom zázračném řešení, ale souboru drobnějších změn. Nepřiměřeně vysoké náklady právního zastoupení šlo změnit a snížit vyhláškou ministerstva. Stalo se tak nedávno. Nebude se tedy již opakovat situace, kdy pro dluh tisíc korun zaplatil dlužník náklady nezřídka ve výši 17 tisíc korun.

Úpravy však vyžaduje i zákon. Proto jsem podal již v dubnu poslanecký návrh regulující mobiliární exekuce, tedy zabavování movitých věcí. Tento způsob exekuce je často zneužíván a využíván i tam, kde to není třeba. Důvod je nasnadě. Vytváří obrovský tlak nejen na dlužníka, ale především na jeho nejbližší okolí či rodinu, která s dluhem nemusí mít nic společného. Návrh je inspirován úpravou německou a slovenskou. Rozšiřuje se v něm okruh věcí, které není možné exekucí zabavit. Buď proto, že jsou potřeba pro zachování základní hygieny dlužníka, nebo z důvodu, že jejich prodejem nelze uhradit dluh věřiteli pro jejich nízkou prodejní hodnotu. Pokud dojde ke schválení, nebude možné zabavit například běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti jako například postel, ledničku, pračku nebo vytápěcí těleso, dále dětské hračky, obrazové a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny, zdravotnické potřeby, hotové peníze do dvojnásobku životního minima a především věci, jejichž cena zcela zjevně nepřesahuje částku jednoho tisíce korun.