Tyto útoky považuji za politicky motivované, což podtrhuje i formulace použitá ministrem Mládkem, který hovoří o mém „moralizování s láskou“. OKD a NWR se nedostaly do potíží kvůli odměnám členů správní rady, ale v důsledku prudkého a trvalého poklesu cen uhlí. Když jsem se v roce 2008 stal členem správní rady NWR, tuna uhlí se prodávala za 137 eur a v roce 2011 dosáhla dokonce úrovně 200 eur. Když jsem ze správní rady v roce 2014 odcházel, cena se propadla na 90 euro za tunu. Chtěl bych také připomenout, že za dobu sedmi let, kdy jsem v NWR působil, byla tato společnost pět let zisková a ztrátu přes veškeré úsilí poprvé vykázala až v roce 2013.

NWR navíc není ani zdaleka jedinou těžařskou firmou, která se v důsledku klesajících cen uhlí dostala do vážných problémů. V dubnu vyhlásila bankrot dokonce i americká Peabody Energy, největší soukromá uhelná společnost na světě. Vedení firmy jako důvody uvedlo prudký pokles cen uhlí, slabý čínský trh, nadprodukci břidlicového plynu a regulatorní překážky.

Kdybych zůstal v soukromém sektoru a nevstoupil do politiky, těžko by mi dnes kritici vyčítali naprosto standardní plat za členství ve správní radě společnosti, která byla po většinu mého působení zisková. Další členové správní rady, kteří jsou ve svém oboru často pojmem a jejichž integrita je vysoce respektována, ostatně v této souvislosti kritizováni nejsou.