Dobrý den, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Nejprve je nutné paní ministryni za tento zákon poděkovat. Měli bychom si to uvědomit všichni, že tenhle zákon jsme potřebovali. Je vidět, že je na něm odveden velký kus práce.

Při diskusi na zdravotním výboru, zda přijmout tento zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nebo s pozměňovacím návrhem z ostatních výborů, dostala přednost varianta první, to znamená ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tuto variantu jsem podpořila, podpořila jsem tento původní návrh. Vedlo mě k tomu několik argumentů.

Především to byla obava z toho, že veškerá práce odvedená na tomto zákoně přijde vniveč, protože až se tento zákon vrátí s pozměňovacími návrhy zpátky do Poslanecké sněmovny, přičemž veškeré poslanecké iniciativy z tohoto návrhu budou vlastně vyndány, že se tento zákon zaparkuje, nebo se vůbec neschválí v Poslanecké sněmovny.

Zadruhé – témata, o kterých se nejvíc hovoří. Dvouleté děti ve školce. Již nyní máme na obcích, menších obcích, samozřejmě nemluvím o velkých městech, kde ten přetlak je veliký, ve školkách děti 2,5leté.

Je to proto, že boom porodnosti ustává, a obce, které se zodpovědně chovaly a zajistily kapacity ve školkách, chtějí mít třídy naplněné. Otázky jsou v tomto případě dvě. Jak se o tyto dvouleté děti jinak starat a kdo to zaplatí. Paní ministryně mi dala uspokojivé odpovědi na obě otázky.