Naše nemocnice a ambulance drží s Evropou krok v oblasti technologického pokroku, jsou již obstojně vybavené, nabízejí vysokou úroveň péče a zlepšují prostředí pro pacienty. Ale co je to platné, když existují oddělení nemocnic, která musí omezovat provoz kvůli nedostatku personálu, jak lékařského, tak především sesterského?

Velmi stručně řečeno: české zdravotnictví se potýká s nedostatkem kvalifikovaného personálu. Naše zdravotnictví se stalo závislým na práci cizinců, jak lékařů, tak sestřiček. Bez těchto zahraničních zdravotníků by některé lékařské obory a některá pracoviště už dávno zkolabovaly. Průměrný věk našich lékařů v některých oborech znepokojivě roste a dle prognóz je jasné, že počet nastupujících mladých lékařů do českého zdravotnictví nepokrývá odchod starých. K tomu přistupuje faktor velké feminizace, což ohrožuje zejména některé chirurgické obory, které jsou fyzicky náročné.

Nedostatek zdravotnického personálu nevznikl ze dne na den. Má několik příčin, které v souhrnu tvoří příčinu hlavní – dlouhodobou nespokojenost s pracovními podmínkami ve zdravotnictví.

Výsledkem je to, že nespokojení mladí lékaři a sestřičky odcházejí do bohatších zemí Evropy. Existují totiž minimální překážky pro působení českého zdravotníka v jiné zemi, neboť země EU si vzájemně uznávají zdravotnické vzdělání. Navíc, kvalifikované zdravotní sestřičky odcházejí také mimo oblast zdravotnictví. V době oživení ekonomiky se totiž zvyšuje počet pracovních příležitostí s vyšší úrovní odměňování a nižší odpovědností.

Při nedostatečném personálním vybavení pak roste zátěž těch zdravotníků, kteří v medicíně zůstávají, a vzniká tak začarovaný kruh. Nespokojení zdravotníci jsou přetěžováni a jejich podmínky se dále zhoršují, tudíž se dále zvyšuje riziko, že časem také odejdou.