Etalony zla a ikony dobra. Tak by bylo možné charakterizovat dokumentární pořady TV věnované historickým událostem a osobnostem, které v nich figurovaly. Ať už jsou naší nebo většinou angloamerické provenience, mají často víc společného s tím, co jsme před listopadovou sametovou znali jako agitprop.

Sledujeme-li pozorně tyto dokumenty, mohli bychom uspořádat žebříčky TOP 10 dobrodějů lidstva a TOP 10 zlosynů. Hodnotící kritéria nastavuje vyspělá část světa, zvláště její současná humanitární avantgarda. Je to něco okolo 10% světové populace, tedy sečteno USA a EU. Voliče Trumpa, Le Penové, Orbána a Okamury např. nutno odečíst.

Kdyby kritéria byla stanovena opravdu globální populací, žebříčky by nejen měly zpřeházené pořadí, ale promíchaly by se nám zlosyni s dobrodějema.

Zlosyni jsou často příliš podobni vůdcům svobodného světa, dobrodějům, aspoň pokud jde o následky jejich konání. A naopak. Často to byli dočasní spojenci. I hodnocení jednotlivých osobností se v čase mění. Včera zlosyn, zítra hrdina. A naopak. Nemají trvalé přátele ani trvalé nepřátele, jen trvalé zájmy. Jak jedni, tak druzí.

Bez západního, většinou angloamerického svobodného tisku a historiografie, bychom se v dobrodějích a zlosynech nevyznali a mnohé bychom vnímali jinak.