Jsme relativně malá země. Nemáme ani přírodní podmínky, jako třeba Švýcaři, ani dostatek prostředků k udržování tak rozsáhlé armády, abychom byli schopni chránit vlastní hranice. V otázce vojenské bezpečnosti prostě nejsme soběstační a nejspíš nikdy nebudeme. To je realita, kterou je potřeba přijmout. Zároveň ležíme v srdci Evropy, v místech, kde se střetávají zájmy velmocí. To, že od konce 2. světové války, když nepočítám hanebnou sovětskou invazi v roce 1968, prožíváme bezprecedentní období klidu a míru neznamená, že to tak musí být nutně navždy.

Si vis pacem, para bellum – kdo chce mír, chystá se na válku

Jak praví toto staré přísloví, tak i v dobách míru a bezpečí je nutné myslet na vlastní obranu. A tady je úloha NATO pro naší zemi nezastupitelná. Nejen, že je to mocenská protiváha, která může na potenciální nepřátele působit odstrašujícím dojmem, ale zároveň Severoatlantická aliance disponuje dostatečnou armádou a výzbrojí na to, aby byla schopna nás v případě napadení účinně bránit. V současné době nemá NATO z bezpečnostního hlediska pro naši zemi alternativu.

Dovedu pochopit, že někomu se třeba určité kroky NATO nelíbí, ale rozhodně nedovedu pochopit hlasy, které volají po vystoupení z paktu. Jakou ti lidé nabízejí alternativu? Máme se bránit sami? Nedokážeme to, minimálně ryze vojensky je to nemožné. Máme se spolehnout na Rusko? To už jsme jednou udělali a poté jsme odsud nemohli boty ruských okupantů více jak 20 let vyhnat!