V roce 2013 dosáhl po amnestii odcházejícího prezidenta Václava Klause počet trestných činů počtu přes 325 tisíc a jejich objasněnost poklesla na pouhých 44 procent. Tehdy také dosáhly dna početní stavy Policie ČR, jejichž drastický propad vyvolal přístup předchozí vlády. V následujících letech se podařilo trend nejen zastavit, ale také otočit. Konečně začaly znovu růst fyzické i počty policistů, byla posílena preventivní činnost, našly se další úspory v provozu a místo toho vzrostly reálné platy. Nikoliv dostatečně, ale po předchozím propadu to bylo alespoň částečné napravení vpravdě zoufalé situace. Lze to ukázat na jasných číslech. V roce 2008 představoval rozpočet Policie ČR 3,24 procenta rozpočtu státu. V roce 2012 to bylo 2,4 procenta a loni jsme se dostali alespoň na 2,54 procenta.

Nové peníze přinesly i výsledky. V roce 2016 jsme evidovali již pouze 218 tisíc trestných činů a jejich objasněnost se zvýšila na 53,3 procenta. Poučení je v podstatě jednoduché. Ukazuje se, že Policie ČR je schopna efektivně využívat svěřené veřejné prostředky a za tyto peníze přinášet veřejnosti to, co od ní společnost očekává. Tedy vyšší bezpečnost.

Pokud je splněn primární požadavek efektivního využívání peněz, pak je otázka bezpečnosti v podstatě ekonomický problém. Nejde sice o přímou úměru typu „zvýšíme výdaje na dvojnásobek, tím snížíme počet trestných činů na polovinu a objasněnost naopak o polovinu zvýšíme“ – takto snadné to samozřejmě není. Pochopitelně jsou také obrovské rozdíly v objasněnosti v jednotlivých segmentech trestné činnosti a ty nesporně zůstanou, protože jedna věc je vražda a jiná věc je vykradení chaty. Ale určitě můžeme říci, že finanční posílení práce policie, i když nebylo nijak zásadní, se velmi vyplatilo. Byla to dobrá investice, ve které musíme pokračovat.