To je hlavní myšlenka nyní projednávané novely energetického zákona, jejíž jsem v parlamentu zpravodaj.

Tato novela přináší pro všechny odběratele včetně občanů jistotu, že nebudou za energie platit vyšší cenu kvůli nesmyslným ideologickým experimentům. Tedy platit za dosud neekonomické obnovitelné zdroje, které nás nyní stojí 44 miliard ročně. Pokud někdo tvrdí, že nekoordinovaným bojem proti „globálnímu oteplování“ pomáháme svým malým dílem světu, měl by také říci, že tuto pomoc nezaplatí velcí průmyslníci ani drobní akcionáři průmyslových podniků, ale zaměstnanci a řadoví občané tohoto státu. V nižších mzdách, v menším počtu pracovních míst a mnoha dalších důsledků, které třeba nejsou přímočaré a okamžité, ale o to více zničující. Novela energetického zákona se postavila podobným tlakům – mimo jiné i tím, že ruší pokus o zpoplatnění „málo efektivní spotřeby uhlí“.

Dalším důležitým bodem je stabilita české energetické soustavy. Zejména v době nejen u nás rostoucího počtu větrných elektráren, vyrábějících energii podle rozmarů počasí. Velcí odběratelé, na kterých stojí pevnost energetické soustavy, proto budou za elektřinu platit méně než dosud. Jejich existence je totiž pro stabilitu této soustavy rozhodující a nová verze energetického zákona je odměňuje výhodnějšími podmínkami. Což je férové.