Podle JP Morgan nedosáhl příjem na obyvatele v České republice po tři následně jdoucí roky hodnoty, kterou banka požaduje pro vyspělé země. Reálně to naprosto nic neříká o věcech, které jsou důležité pro obyvatele našeho státu. A to z jednoduchého důvodu – české příjmy jsou v dané době poněkud „uměle“ (v přepočtu podle kurzu na dolary nebo eura) sníženy intervencemi ČNB. Což nevypovídá nic o kupní síle. Ta naopak roste (protože příjmy v korunách rostou rychleji než inflace, tedy ceny zboží). Čili v době, kdy se reálná kupní síla zvyšuje, z pohledu „dolaru“ to vypadá opačně.

Lze to vyjádřit ještě jinak. Není daleko doba, kdy ČNB svoje tažení proti posilující koruně ukončí. Pak dojde – po nějaké turbulentní mezihře – k postupnému posilování koruny. A české příjmy v korunách pak v přepočtu na dolary zase poslušně „poskočí“ nahoru. Z pohledu českého spotřebitele (pokud zrovna nejede na dovolenou) je to ale celé jenom hra, která má na skutečnou životní úroveň vliv blízký televiznímu seriálu.

Takže interpretovat rozhodnutí JP Morgan jako nějaký krach nebo selhání české ekonomiky je příliš tvrdé prohlášení. Ostatně hodnocení JP Morgan, jakkoliv jde o nesporně významnou a vlivnou investiční banku, je samo o sobě prostě vyjádření názoru. Jde o přeřazení českých vládních dluhopisů z jednoho indexu do druhého. Jak ostatně poznamenala řada skutečných bankéřů (nikoliv „analytiků“), spíše to povede k zesílení zájmu o nákup českého dluhu. Což sice nijak nepotřebujeme, on ten zájem je obrovský i bez toho, ale bude to jediný reálný výsledek změny. Daleko podstatnějšími indikátory vyspělosti zemí jsou hodnocení Mezinárodního měnového fondu nebo ratingových agentur. V nich ale k jakémukoliv zhoršení pozice české ekonomiky nedochází, spíše naopak.