Celá česká ekonomika stojí na začátku určitého nového období. Stejně, jako potřebujeme nutně rozhýbat projekt vysokorychlostního internetu (který by měl mít nejpozději v létě viditelné výsledky), stejně jako potřebujeme akcelerovat přípravy vysokorychlostních železničních tratí (a začít stavět za osm a ne skoro za dvacet let), stejně tak je potřebné přeřadit rychlost v průmyslové politice. Dosavadní nebyla špatná – konec konců přinesla nesporné výsledky. Ale dosáhla své meze a je třeba přijít s výraznými změnami, které však nesmí průmysl poškodit.

Během krátké doby ukončí ČNB intervence proti koruně. První měsíce to povede ke kolísání kurzu, ale již ve druhém pololetí - hlavně ke konci roku - je předpoklad jeho zpevňování. To bude podniky nutit k vyšší produktivitě práce. Vláda zároveň vcelku otevřeně říká, že i letos hodlá pokračovat v tlaku na růst mezd. Nemůže a samozřejmě nebude zaměstnavatelům nic přikazovat, ale má dvě páky. První je minimální mzda, druhá pak úroveň platů ve státní sféře. Přes tyto páky je možné tlačit nahoru mzdy v celé ekonomice. A znovu to bude mít stejný dopad – tlak na růst produktivity práce. To nastartuje nutné restrukturalizační změny.

Československo mezi světovými válkami patřilo k deseti technologicky nejvyspělejším zemím světa. To je cíl, ke kterému se nyní musíme upnout. Není to meta dosažitelná rychle, ale je to dobrý kompas v současném světě, strategický cíl, který má smysl. Neboť sice nyní můžeme tlačit úroveň mezd nahoru, ale i tyto možnosti nejsou nekonečné. A skutečně vysokou mzdovou úroveň může zajistit především ekonomika, která bude založená na vysokém podílu přidané hodnoty. Nic jiného nemá hospodářskou logiku.