Náš vývoz má vcelku jednoznačnou strukturu. Jeho celkový objem byl loni 3 biliony a 889 miliard korun. Export do zemí Evropské unie dosáhl 3 biliony a 240 miliard korun. To je o něco více než 83 procent. Možná by se dalo spočítat, kolik lidí v této zemi je existenčně přímo závislých na exportu do Německa, Rakouska a dalších unijních států. Ale vlastně to není tak podstatné, protože v různých důsledcích jsou to naprosto všichni. Proto by každý politik, který jenom náznakem začne uvažovat o rozchodu s Evropskou unií, měl být především postaven před otázku, jak by chtěl eliminovat dopady své politiky na životní úroveň, zaměstnanost a další nesporně dost podstatné oblasti. Protože odchod z Evropské unie by zcela jistě neznamenal stejný obchodní model, jaký je nyní.

Nová data o zahraničním obchodu za rok 2015 ale přinášejí i mnoho jiných podnětů k zamyšlení. Nutně se naskýtá otázka, zda toho automobilového průmyslu není už přece jenom moc. K tomu jenom několik poznámek. Je obdivuhodné, co dokázali investoři v tomto oboru. Tady vůbec nejde jenom o VW, TPCA či Hyunday. S nimi přišly desítky nových výrobců součástek, možná i stovky dalších dodavatelů již usídlených v České republice podstatně rozšířilo produkci. To platí i o IVECO v Karose, o Tatře. Bylo by velmi špatně, kdyby se kterákoliv vláda kdykoliv v budoucnosti rozhodla ovlivňovat v krátkodobém hledisku složení průmyslu. Zároveň však naprosto jistě přišel čas, aby vznikla nová koncepce rozvoje ekonomiky ČR, aby byly vytýčeny strategické směry, které bude stát v příštích letech a desetiletích podporovat.

Což jinými slovy znamená, že podíl automobilového průmyslu na HDP a možná především na exportu je vskutku značný a poněkud se vymyká obvyklému stavu. Chraň bůh, aby to znamenalo nějaké kroky proti automobilkám, ale strategicky bude potřebné přemýšlet o zmírnění této asymetrie a o další podpoře jiných odvětví ekonomiky. Tím nemyslím nutně jenom nějaká hi-tech odvětví, ale také jiné oblasti strojírenství včetně zbrojního průmyslu.

Druhým častým povzdechem je právě teritoriální monotematičnost našeho exportu. Hledání nových odbytišť především v zemích BRICS se nedaří. Ve skutečnosti byl totiž celkový loňský export do Číny i Ruska dohromady jenom o několik miliard korun vyšší než jednoměsíční vývoz do Německa. Několik let snahy o rozvíjení tohoto směřování zatím nepřineslo nějaké významné výsledky. To neznamená, že bychom měli přestat pracovat na těchto potenciálních směrech vývoje, ale v danou chvíli se opravdu nezdá, že by směrovka BRICS znamenala nějaké okamžité bonusy. Zvláště, když problémy v Rusku jsou značné, když Čína zažívá potíže, Brazílie z nich už ani nevychází, Indie je stále považována za potenciál, ale zjevně nenaplněný…