Což o to, představa je to - v obou případech - hezká a rozhodně proti ní nic nenamítám. Jenže speciálně v tom prvním případě je to krok tak číslo tři či čtyři, který je nutné udělat v situaci, kdy je nejprve třeba, obrazně řečeno, vstát z postele.

Ukažme si to na malém příkladu. Mladý muž se vyučí automechanikem, naučí se nějaký ten cizí jazyk (například francouzštinu), pak pojede do Molsheimu a získá místo u Bugatti. Po zkušenostech, získaných při výrobě Veyronů, se vrátí domů, a otevře si dílnu. Říkáte, že blouzním?

Ale ne, neblouzním. Jen jsem si vzal jako vzor zářnou kariéru Václava Laurina, zakladatele pozdější Škodovky. Akorát namísto Molsheimu šel na zkušenou do Drážďan (v Molsheimu by ostatně ani nic nenašel, legendární automobilka vznikla až o nějakých 15 let později) a první pracovní zkušenosti získal při seřizování a obsluze parních strojů – což byl pro Laurinovy současníky podobně sofistikovaný mechanismus, jako pro nás Veyron.