Mnozí politici a političky se velmi radují z toho, jak dopadla páteční volba místopředsedy Poslanecké sněmovny. To to tomu Rakušanovi ale nandali, když je opozičních politiků 92 a on získal jen 83 hlasů, co na tom, že jde o reprezentaci velkého počtu voličů ve sněmovně a je ryze demokratické umožnit těm voličům být reprezentováni, pomstili jsme se Pirátům, pokračujem přes Rakušana a ještě vedle toho požadujem pro našeho kámoše Filipa vládní angažmá ačkoliv jeho počty kroužků vůbec nevypovídaj o tom, kolik lidí v zemi by ho za ministra rádo vidělo (Motoristé jsou nejmenší parlamentní strana, doslova jich tolik není) a navíc počty kroužků vás dostávaj do sněmovny, ne do vlády...

Já teda nerada kazím dobrou historku pravdou (ok, to trochu kecám), ale kdyby možná uměli ty lidi počítat, došlo by jim, že se radují naprosto hloupě. Je tedy pravda, že psát to po týdnu, kdy se vládní poslankyně rozčilovala, že se ještě neschválil ani jeden zákon při jednání O DŮVĚŘE NOVÉ VLÁDĚ (haló, máte předsedu sněmovny, proč sněmovnu v prosinci vůbec nesvolal? Mohli jsme toho schvalovat hodně!), je skoro jako házení hrachu na zeď, ale přeci jen... Ráda vysvětlím.

V současné sněmovně je 92 opozičních politiků a 108 vládních. Jak se mohlo celý pátek sledovat, ne všichni byli ve sněmovně. Zatím stále platí, že se v případě běžných sněmovních dnů tzv. párujeme. Znamená to, že se udržuje poměrné zastoupení poslanců. Já třeba celý týden ze zdravotních důvodů chybím, znamená to, že se mi na každý den jednání hledá z vládních poslanců jeden, který na hlasování bude chybět taky. Na důvěru vládě to samozřejmě neplatí, stejně jako se to nedrželo u tzv. mimořádných schůzí, ale v pátek byla schůze běžná.