Anne Hidalgo se narodila poblíž Cádizu v jihozápadním Španělsku v roce 1959, později se s rodiči přestěhovala do Francie a vyrůstala v dělnickém předměstí Lyonu. Svoji profesní dráhu začínala jako pracovní inspektorka, pracovala jako poradkyně bývalé ministryně práce   Martine Aubry, architekty francouzského 35 hodinového pracovního týdne. Po vítězství  Françoise Hollanda v prezidentských volbách se s ní počítalo na ministerský post, ona se však rozhodla  kandidovat na pařížskou starostku.

Její pravicová soupeřka Kosciusko-Morizet, pochází z francouzské elity, i když na druhé straně její pradědeček byl jeden ze zakladatelů Francouzské komunistické strany, volební boj charakterizovala jako zápas mezi hvězdou a správkyní. Tím  chtěla naznačit, že převážnou  část domovníků a domovnic v Paříži tvoří přistěhovalci ze Španělska a Portugalska.  Naopak Anne  Hidalgo vytkla  své soupeřce, že jako součást privilegované kasty je naprosto odtržena od reálného světa většiny Pařížanů.

Obě představily také naprosto odlišný pohled na financování a správu města. Kandidátka pravice Kosciusko-Morizet se zavázala snížit počet pracovníků ve veřejném sektoru, a takto ušetřené peníze investovat do obnovy středu města. Anne Hidalgo slíbila velké investice do bydlení, dopravy a zeleně, s cílem zastavit exodus střední a dělnické třídy na předměstí. Dále slíbila, že vytvoří 10.000 nových sociálních bytových jednotek a 5000 míst v mateřských školkách. Jak se ukázalo, její program oslovil a zaujal  občany Paříže.

Je škoda, že v těchto francouzských komunálních volbách socialisté  uspěli pouze v Paříži. Velký úspěch zaznamenala krajně pravicová Národní fronta, která získala 11 radnic.

Také tento výsledek a vzestup francouzské krajní pravice ukazuje, že hrozí reálné nebezpečí, ve volbách do  Evropském parlamentu, kdy  populistické a  protievropské strany a uskupení  mohou mít odhadem až 20 % mandátů.

Aktivní a proevropskou kampaní je potřeba  tomuto trendu zabránit.