Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážená vládo, kolegové, kolegyně,

nyní projednáváme v posledním čtení novelu občanského zákoníku, která má zakázat dětské dluhy a zabránit tak tomu, aby v České republice ve 21. století probíhaly exekuce dětských dluhů. Dětské dluhy jsou něco, co samozřejmě v naší zemi nechceme, a je s podivem, že teprve teď se nám podařilo najít shodu, abychom dětské dluhy zakázali. Abyste si konkrétně představili, jaké situace zakážeme a jaké napříště nebudou možné - a já jsem ráda, že jsme dospěli k této shodě - dovolím si připomenout několik konkrétních situací, které právě zákaz dětských dluhů, který předkládá Ministerstvo spravedlnosti a paní ministryně Benešová a navazuje na poslaneckou iniciativu moji a dalších poslanců, jak bylo zmíněno, znemožní, a znemožní tak také exekuce dětských dluhů. Tyto konkrétní příběhy jsou zmapovány různými nevládními organizacemi, které se zabývají ochranou práv dětí, a ochrana práv dětí je také to, o co tady jde především.

První situace se týká toho, kdy dítě nabude dluhy z dědictví. Pavlovi zemřel ve dvanácti letech otec, jehož byl ze zákona jediným dědicem. Otec měl napůjčováno u několika nebankovních společností a jeho dluh byl o 90 tisíc vyšší než hodnota jeho majetku. Matka jako zákonná zástupkyně toto dědictví neodmítla, a tak se Pavel bez vlastního vědomí ocitl v dluzích, které do dosažení dospělosti narostly na úrocích na více, než 210 tisíc korun.

Jiná situace. Petra se před dvěma lety dostala do dětského domova a tehdy se přišlo na to, že kvůli pokutě za neplatný lístek z doby, kdy jí bylo sedm let, je na ní v exekučním řízení vymáháno 18 tisíc korun. Vzhledem k jejímu nízkému věku může navíc částka stále stoupat.