Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi, abych i já se vyjádřila k předkládané novele zákona. Předem bych chtěla velmi ocenit věcnou a kultivovanou diskusi, kterou vedeme a všechny příspěvky, které tady zazněly. Věřím, že to je možná jedna z prvních vlaštovek, že skutečně vzdělávacímu systému všichni chceme věnovat důslednou pozornost.

Nejprve bych chtěla jenom připomenout okolnosti, za kterých se do školského zákona dostala garance míst pro děti mladší tří let, a to od roku 2020. Stalo se tak pozměňovacím návrhem tady v Poslanecké sněmovně a stalo se tak při prosazování tehdejšího vládního návrhu ČSSD, ANO a KDU-ČSL, jehož hlavním důvodem byla garance míst pro děti pětileté, čtyřleté a tříleté, to znamená, aby se odstranila negativní praxe, která tehdy v řadě škol byla, že rodiče neměli ani dokonce ve věku pěti let jistotu, že školka bude mít místo pro jejich dítě. Já sama osobně patřím mezi generaci těch rodičů, kteří s tím také měli - řekněme - osobní zkušenosti, takže mohu potvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Osobně jsem ráda, že tato garance minulou vládní koalicí byla prosazena, je funkční a, světe, div se, nenapadá ji v tuto chvíli ani pravicová opozice, která tehdy byla proti. Děti dvouleté vzbudily tehdy vášnivou debatu nejenom tady, ale následně i v Senátu. Zdá se říct, že některé z argumentů, které tady padají teď, padaly i tehdy. Tedy otázka zní, proč jsem jako tehdejší ministryně školství, mládeže a tělovýchovy dala nakonec tady ve Sněmovně souhlasné stanovisko s touto změnou a co mě k tomu vedlo. Byly to dvě věci, v podstatě obě dvě velmi pragmatické. První věc. Už tehdy v roce 2016 padesát tisíc dětí mladší tří let, to znamená dvouletých, v mateřských školách bylo. Podotýkám, že tento stav se opakuje od roku 2013 až doposud. To znamená polovina populačního ročníku děti mladší tří let v mateřských školkách je. Druhý důvod, proč jsem nakonec souhlasila s pozměňovacím návrhem, byl ten, že s ohledem na padající demografii většiny krajů v republice, samozřejmě se to netýká Prahy a středních Čech, více a více mateřských škol vítalo to, že mohou přijímat děti mladší tří let. Z tohoto důvodu jsem měla za to, že pokud nemáme žádnou síť předškolních zařízení pro děti mladší tří let na území celé republiky, dětské skupiny vlastně v té době teprve vznikaly, tak z tohoto důvodu jsem přičinila ten souhlas.

Proč to tady opakuji, nebo připomínám. Jednak proto, že se samozřejmě proměnila personálně Poslanecká sněmovna, a jednak proto, že v té rozpravě, kterou vedeme, je potřeba rozdělit dvě věci. Jednak tu situaci, že v tuto chvíli 50 tisíc dětí dvouletých v mateřských školách je a říct si po pravdě, jaké tam jsou v tuto chvíli podmínky a jaké tedy i byly. A za druhé, co můžeme, nebo nemůžeme získat onou garancí od roku 2020.

Co se týká těch dětí, které v tuto chvíli již do mateřských škol chodí, to znamená, jsou přijaty, asi je důležité říct u těch dětí mladší tří let docela důležitou věc, která v tuto chvíli ještě v rozpravě nezazněla. Není to tak, že ředitelky nebo paní učitelky mají možnost dnes, pokud je volná kapacita v mateřské školce, možnost si vybrat, zda dvouleté dítě přijmou či nikoliv. Takto to opravdu není. Je to tak, že pokud je volná kapacita, tak už i dnes musí dvouleté dítě přijmout. Proto také těchto dětí je více a více v mateřských školách a proto také slyšíme ze stran paní učitelek oprávněné, podotýkám, oprávněné výhrady k tomu, jaké podmínky pro vzdělávání dětí mají. Pokud hledáte, kde je to v zákoně napsáno, tak to vyplývá samozřejmě z příslušných paragrafů o přijímání dětí a z toho, že předškolní vzdělávání jako jakékoliv vzdělávání je realizací práva na vzdělávání a to musí být vykonáváno a realizováno za rovných podmínek. To znamená, je-li volná kapacita a je tam přihlášeno dítě dvouleté, není právní důvod ani možnost takové dítě odmítnout.