Ano, zdraví je nejvyšší a nenahraditelná hodnota. Přecházení tak zvaných banálních nemocí jako chřipka může mít nevratné následky.

Češi si ale místo nemocenské vybírají v lepších případech hromadně dovolenou, pracují doma, v horších nemoci rovnou přecházejí. Každopádně za lékaři se nehrnou. Jsou na to výzkumy. Zpráva o jednom z nich (STEM, odkaz ZDE) má výmluvný titulek: „Sice máme výčitky, ale bacily roznášíme dál". Další výzkum prokázal, že dvě třetiny Čechů nezůstávají na neschopence a z nich 44 procent prostě proto, že si nemohou dovolit stonat. Hlavní důvod přecházení nemocí je, že lidé mají obavy ze ztráty příjmu.

Popravdě platí, že kdokoliv, kdo se nepohybuje jen po centru či v pár nejbohatších čtvrtích Prahy nebo několika dalších velkých měst, ale potkává se i s deseti miliony ostatních obyvatel země, to vidí kolem sebe.

Hodně je ve sdělovacích prostředcích slyšet láteření některých zaměstnavatelů, kteří hodně mluví o lemplech (myslí tím vlastní zaměstnance). Ti prý už teď zneužívají nemocenskou (hází se marod na okopávání brambor v sezóně, na „opičku" a podobně). Zaměstnavatelé se zrušením tak zvané karenční doby, tedy neplacení prvních tří dnů nemoci, spojují ekonomickou apokalypsu.

Ti stejní zaměstnavatelé také mluví o tom, že „nejsou lidi". Placení nemocenské od prvního dne nemoci tedy bude znamenat nenahraditelný úbytek pracovní síly. Všimněte si změny optiky. Už nejde o lemply, ale o zaměstnance, co pracují a produkují nějakou hodnotu, o kterou by firmy měly přijít. Takže chvíli je člověk lempl, který se hodlá ulévat, chvíli cenný zaměstnanec, který bude chybět u pásu nebo na stavbě.