Řeč se vede o tom, proč se nově zvolení zastupitelé z řad ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Občanů – Patriotů tak překvapivě rychle a pevně "objali kolem ramen". Nic proti tomu, bez většinových koalic politická správa země a velké části obcí již prakticky neexistuje, ale osobně bych si o efektivitě zmíněného souručenství "z rozumu" a přínosu pro občany Plzně dovolil zapolemizovat. Podobně jako o programových průnicích koalizujících subjektů, o kterých lze mluvit snad jen abstraktně s ve velmi obecně pojatých rovinách.

"Oči pro pláč" zůstaly ambiciózním kandidátům Babišova hnutí ANO a také členům odumírajícího "Kalouskovu projektu" zvaného TOP 09. Plzeňští komunisté zůstali i po volbách realisty a po obhajobě pěti mandátů ze 47 členného zastupitelského sboru o vlastní podíl na řízení města sami pragmaticky neusilovali.
  Volebně vítězné ANO bylo, podle budoucího primátora Zrzaveckého z ČSSD, pro utajované jednání lídra Šrámka, přes společnou domluvu, "na vlastní pěst", nově se tvořící koalicí upozaděno. Nevím, co si lze o tomto vyjádření myslet, ale Šrámkem vyjevovaný neseriózní antikomunismus, by mohl podobně nečestnému způsobu vyjednávání minimálně nasvědčovat. Přitom eventualita koaliční spolupráce hnutí ANO, sociálních demokratů a KSČM, tolik povolebně frekventovaná i v jiných municipalitách, měla šanci dát krajskému městu nový sociální a hospodářský rozměr a současně Plzeň konečně oprostit od zhoubného, kmotrovsko - klientelistického odéru.

Nízký stupeň "sourodosti a pevnosti" nové koalice lze ilustrovat nejen dva roky starými událostmi, kdy se po silných protestech a tlacích z nitra plzeňské sociální demokracie, zejména pro nevídanou a nepochopitelnou vstřícnost vůči ekonomickým i politických požadavkům ODS, začalo hlasitě uvažovat o konci tehdejší modrooranžové koalice. Situace nazrála natolik, že dokonce regionální předseda ČSSD Milan Chovanec pro tisk uvedl: "Než vládnout takhle, bylo by lepší koaliční smlouvu ODS vypovědět..sedět tam a být spokojení s tím, že máme funkce, je málo."