A kariéra v partaji by nejspíše i nadále utěšeně rostla, kdyby nepřišly listopadové události roku 1989. Odhazování “rudých knížek” malověrnými bylo tehdy v modě, a ani pan XY nebyl výjimkou. Hned v prosinci skončila jeho průkazka v koši, neboť nová kariéra místopředsedy federální vlády a současně předsedy Státní plánovací komise si to “demokraticky” žádala. O rok později se stává ministrem hospodářství v Klausově vládě, za další dva roky obsazuje pro změnu post ministra průmyslu a obchodu a podílí se tak na tzv. transformaci hospodářství, která v sobě obnášela i procesy podivných privatizací státních podniků, které byly mnohdy rozkradeny a vytunelovány “obeznámenými” a těmi, co tzv. mohli. Zde setrvává až do roku 1997. To vychází na “světlo světa” sponzorský skandál s financováním ODA, na kterém měl pan XY, jako její místopředseda, svůj podíl. Pod tlakem přiznává, že stál za založením fiktivní firmy TCM na Panenských ostrovech, přes níž proudily do strany peníze od utajených dárců, a v politice končí. Člověk by si mohl říci: “Nevadí, zítra bude líp!”