Milé kolegyně, milí kolegové, vážená paní ministryně. Není mi prostřednictvím pana předsedajícího, není mi zvykem vystupovat ke státnímu rozpočtu. Ale jsem tady v dvojjediné roli, roli i zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva, a za tu krátkou dobu pěti měsíců jsem měla možnost, když jsem ve funkci, se seznámit i s řadou bolístek, které je třeba řešit.

A jednou z nich je - a je to i můj slib z minulého týdne, ze 17. října, kdy jsem veřejně prohlásila, že o tom budu informovat vládu, premiéra, samozřejmě poslance, a již při projednávání státního rozpočtu na to upozorním - je i způsob, jak jim se vyjadřujeme, jak jim hodnotíme a hlavně jak jim přidělujeme finanční prostředky nestátním neziskovým organizacím poskytujícím péči v oblasti sociální.

Já bych tady zdůraznila - zejména v oblasti sociální. Známe různé nestátní a neziskové organizace. Ne všichni jsme s aktivitami všech těchto nestátních neziskových organizací ztotožněni. Ale, je naprosto nespravedlivé, pokud právě ty - já bych řekla NNO, nestátní neziskové organizace, které suplují mnohem levněji a často velmi entuziasticky a na určitě v naprosté většině případů velmi kvalitní úrovni nedostatečnou státní službu, resp. nedostatky, které stát v této oblasti má. Jak pokud jde o počet, variabilitu, pružnost těch služeb, tak pokud jde někdy i o samotný výkon.

O čem konkrétně hovořím. Když už tedy státní rozpočet, tak budu konkrétnější. Jenom minimum čísel. V České republice máme v současné době 5 675 registrovaných sociálních služeb. Vycházím z údajů, které jsem si nechala vytáhnout z registru. A z toho 60 % těchto sociálních služeb poskytují právě nestátní neziskové organizace. Takže pozor! Hovořím tady o těch, kteří zajišťují hospicovou péči, kteří zajišťují pomoc dětem, které opouštějí dětské domovy, a pokud jí nedostanou, končí na ulici. Se všemi riziky z toho vyplývajícími. Hovořím o vězních, kteří jsou propuštěni. A pokud jim někdo nepomůže, hlavně po delším trestech, páchají opět trestnou činnost a stojí nám mnohem víc, než kdybychom jim tu pomoc prostřednictvím těchto organizací poskytli. Jak se k nim chováme? Nemáme je rádi. Nejsou populární. Házíme je do jednoho pytle. Nedáme jim víc. Odvoláváme se na SMS, sociální sítě, že lidi nemají rádi neziskovky. Tak mě to tedy uráží, za ty neziskové organizace, které tu péči poskytují, a které rozhodně nepatří mezi zbytečné. Které nám pomáhají, které si stěžují, a za to my na ně pliveme, jako politici?

Dovolte mně, že tento expresivní - pro mě ne zcela typický slovník, protože už opravdu nevím, jak vás upozornit na to, že tady jsme přinejmenším nespravedliví. Nedalo mně, abych nezmínila, že nebylo vůbec snadné přesvědčit vládu - naštěstí se to potom stalo, na druhý pokus, aby částka 8 mld. včetně tedy z toho cca 4 mld. na aktivity nestátních neziskových organizací v oblasti sportovní, uvolnila tak, aby mohly být příslušné dotační tituly ministerstvy vyhlášeny. Jsem za to ráda. Děkuji i paní ministryni prostřednictvím pana předsedajícího, že se nechala přesvědčit, že je správný okamžik již - tuším v polovině září. Protože v opačném případě to, co jsem slyšela i v těchto lavicích, že oni to nějak přežijí, vždyť jsou to neziskovky, které od nás dostanou dotace, a jak my potom zkontrolujeme výsledky jejich činnosti, tak by některé z nich musely skončit.