Po studiích na FSS MU v Brně jsem se rozhodla opustit stabilní rodinné zázemí v zátiší půvabného regionu Uherskohradišťska.

V autobusu do Prahy po D1 jsem okusila nepříjemný pocit vykořenění, že najednou nikam nepatřím. Pražská anonymita mě na začátku děsila, později mi začala vyhovovat. Začátky ve velkoměstě jednoduché nebyly, není snadné si vybudovat nové zázemí. Velkým zadostiučiněním a zásadní pracovní lekcí pro mě byla práce v nadnárodní korporaci. Byť jsem byla ovlivněná skvělými environmentálními sociology, globální, zralá firemní kultura mi učarovala. To, že se karty postupně obracely pozitivně také dost ovlivnil můj francouzský manžel. Naučil mě nebrat se příliš vážně. Střet dvou kultur – české a francouzské a partnerství s inteligentním „pankáčem“ mě nasměrovalo k jiným hodnotám, než se tak lákavě nabízely. Zlatou klec a vidinu úspěšné kariéry v brzkém věku jsem vyměnila za budování rodinného zázemí. Prioritou se v mém životě staly děti.