V podobných článcích obvykle autor nezapomene zdůraznit, jaká by to byla strašná tragédie, ale obvykle neřekne, o jaký liberalismus vlastně jde. Nevím, zda je to úmysl, neznalost nebo lenost, ale ještě jsem se to nikde v článcích tohoto typu nedočetl.

Domnívám se tedy, že by bylo žádoucí si v těch “liberalismech” udělat trochu pořádek.  Není to v zásadě tak složité, s jistým zjednodušením (odborníci prominou) lze říci, že jsou dva základní směry.

Klasický liberalismus  vycházející z ideí J. Locka  a Adama Smithe a moderní (levicový, nový, sociální, americký) liberalismus.  Ten má, jak vidíte, mnoho jmen a odstínů… zde se budu se držet pro jednoduchost termínu “moderní”.

Základem politické filozofie klasického liberalismu je individuum, občan, který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž stát, politika a hospodářství spočívají, a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom tehdy, když je porušena svoboda osobní. V 20.století byli v Evropě největšími následovníky myšlenek klasického liberalismu sir Karl Popper, ekonomové Wilhelm Roepke, Friedrich August von Hayek a jeho učitel Ludwig von Mises.

Na klasický liberalismus dále navazuje neoliberalismus, který akceptuje určitou státní roli v ekonomice, zároveň ale vyžaduje omezení role státu v ostatních oblastech. Tento směr prosazovali například Margaret Thatcherová a Milton Friedman. Jeho detailním rozborem se zde nebudu zabývat.