Ve zdejších listech vyšel minulý týden článek (ZDE), ve kterém Petr Mach lituje multimilionáře, kteří na Kypru ( proslulém daňovém ráji ) přišli o své vklady. Článek spílá EU, která chce omezovat možnost výběru hotovosti v případě potíží banky. Přitom toto opatření má ve skutečnosti pomoci právě těm nejchudším v případě hrozícího krachu banky. V dnešní praxi by v těchto případech byla zavřená banka kompletně - a střadatelé by se mohli dostat k pojištěným penězům třeba až za 2 týdny, po absolvování byrokratického kolečka. Pro pana europoslance by to nebyl takový problém - jistě má účet i v jiné bance, pár kreditních karet, přátelé by mu také nějakou tu hotovost půjčili. Pro běžného člověka, který žije od výplaty k výplatě, se to ale rovná boji o holé přežití, kdy si na nákup základních potravin bude muset půjčovat od lichvářů. Pokud se ale nově omezí po tuto krátkou dobu výběry na určitou nízkou částku - třeba jednu běžnou výplatu měsíčně - bude to pro dotyčné velká úleva.
Samozřejmě je nutné se jasně vymezit jak proti snahám o omezování používání hotovosti, tak i proti detailnímu šmírování každé platby. V chránění soukromí se ale nesmí přecházet do druhého extrému. Platit anonymně v hotovosti musí být možné u většiny běžných životních potřeb, současná hranice by se mohla i trochu zvednout, až do výše řekněme ceny obyčejné škodovky. Ale přinést si peníze na nákup BMW nebo luxusní vily v igelitce či krabici od vína se hodí k vekslákům z 90.let, ne k úspěšnému podnikateli, který se nemusí za svou práci stydět. Byť jen krátké formální vysvětlení původu takovýchto peněz naopak považuje za obtěžující další “expert” z článku, Patrik Nachler z Hnutí ANO. Sorry jako, ale dobře víme, o co mu jde.
Článek dále stejně absurdně nahlíží i na bankrot kyperských bank. Šlo o první případ, kdy se nepostupovalo podle klasického scénáře, kdy všechny náklady na bankrot banky uhradí stát - tedy daňoví poplatníci (odborně tzv. bail-out). Klientelu kyperských bank ale tvořili převážně ruští oligarchové. Kvůli tomu bylo politicky neúnosné banky zachraňovat a zároveň uvnitř evropských stran nebyly silné tlaky na záchranu vlastních papalášů (i když jich tam bylo i tak nemálo, včetně těch českých). Použil se proto nový způsob - tzv. bail-in. V něm současní akcionáři přijdou o svá práva a z původních velkých věřitelů se stanou noví akcionáři. Banka se tak zachrání doplněním potřebné likvidity, aniž by se stát se zadlužil. Pokud se akce udělá včas, dá se stihnout za cca týden a běžní občané a střední firmy nejsou vůbec zasaženi. Dojde k mnohem menším hospodářským škodám, krize nepřipraví lidi o práci.
Sice pomalu, nedokonale, ale přece jen EU tento způsob nakládání s bankami prosadila jako standardní a díky této evropské regulaci platí od minulého roku stejná pravidla i u nás. Nesmíme ale podlehnout zdání, že je vyhráno. Za jistých okolností je možné pravidla obejít, což se stalo např. krátce po zavedení bail-inu v případě obtíží nejstarší italské banky Monti di Pasco. Je velká neznámá, jak by reagovala německá vláda, kdyby se spekulace o možném bankrotu Deutsche Bank staly realitou. Angela Merklová nevyloučila, že udělí Deutsch Bank taktéž výjimku a za chyby bankéřů budou platit zase ostatní. Pravidla o rozpočtové kázni byla také vyžadována pouze do doby, než se do obtíží dostalo Německo.
Mgr. Tibor Vansa
Patriku Nacherovi z Hnutí ANO se zdá, že se nás tyto potíže netýkají, protože nemáme euro. Opak je pravdou, autor článku má totiž pravdu v tom, že stav evropských bank je tragický. Má pravdu i v tom, že bankéři jsou z nových regulací nešťastní a žádají všemožné výjimky a odklady. Banky v Česku jsou na tom finančně mnohem lépe, ale všechny důležité patří zahraničním vlastníkům a pád jejich matky - významné evropské banky by silně poškodil i českou ekonomiku. Je proto v našem vlastním zájmu chránit i občany eurozóny a na evropské půdě požadovat, aby byla její vlastní pravidla dodržována. Je třeba dát vlastníkům bank jistotu, že v případě potíží o své akcie přijdou. Piráti budou usilovat, aby evropské banky splnily nová pravidla na kapitálovou přiměřenost poctivě a co nejdříve.
Psali jsme:
Také je třeba zabránit odlivu kapitálu z bank v Česku a dále posilovat jejich stabilitu. Piráti proto chtějí zavést sektorovou bankovní daň, ale na rozdíl od ČSSD by její výnos směřovali do zvláštního fondu určeného pro případnou bankovní krizi. Parametry by byly obdobné jako v okolních zemích, v žádném případě tedy nelze hovořit o omezení konkurenceschopnosti českých bank. Piráti svým návrhem myslí dále než na jedno volební období, zatímco ČSSD k bankám přistupuje po vzoru nejplodnějšího bankovního lupiče světa Willie Suttona. Když se ho jednou vyšetřovatel ptal, proč banky vykrádá, dostal odpověď: „Protože tam mají peníze.“ A stejně prosté je i odůvodnění ČSSD.
S možností omezit výběry hotovosti navíc nepřichází EU z čistého nebe - byla to jedna z prvních věcí, které učinila radikálně levicová řecká Syriza, aby zabránila masovým výběrům z banky. Je pravda, že si za svou tragédii můžou Řekové z velké části sami - neustálým volením velkých tradičních zkorumpovaných stran. Ty jim naslibovaly ekonomicky neudržitelný socialistický ráj - a pak jedna jako druhá podlehly diktátu EU. Podepsaly nevýhodné záchranné programy, které v první řadě zachraňovaly především spekulující německé a francouzské banky. Astronomické sumy na jejich záchranu tak zaplatili všichni občané platící eurem, zatímco přímo k Řekům se dostal jen zlomek. Pojďme proto neudělat stejnou chybu jako Řekové, neohrožujme své úspory v bankách kvůli populistickým slibům. Pusťte nás na ně!
Mgr. Tibor Vansa
bankovní analytik se specializací na kapitálovou přiměřenost a kreditní riziko
garant programového bodu Finance v České pirátské straně
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
