Tento den je nejenom státním svátkem, ale je také řádovým dnem, kdy prezident republiky, uděluje vysoká státní vyznamenání nejvýznamnějším osobnostem. I v letošním roce, se strhla mela a část pravicových politiků, „Pražské kavárny“ a ČT prezidentův výběr ostře napadli.

Tak například jednomu politikovi „běhal mráz po zádech“, když prezident udělil státní vyznamenání bývalému ministrovi zemědělství. Při této příležitosti mně napsal jeden pamětník následující řádky: „Možná, že tento politik by si měl vzpomenout na doby svého mládí, kdy jako člen SSM přebíral v Táboře ocenění od svých svazáckých představitelů. Měl by si také vzpomenout na to, že uzavřel sňatek s dcerou bývalého vysoce postaveného funkcionáře KSČ“. Někomu se tyto dvě věty mohou zdát jako nepatřičné, ale mělo by platit, že při kritice, a v tomto případě nevybíravé, druhého bych měl mít pečlivě zameteno před vlastním prahem.

Napadá mně, že už snad přišel čas, že bychom se měli vrátit k přístupu, který který vychází z věty Páně: „Ať hodí kamenem, kdo jsi bez viny“ - to když se rozvášněný dav jal kamenovat ženu lehkých mravů. Na rozdíl od výše jmenovaných kritiků a moralistů bývalý pan ministr zemědělství předal svůj rezort svým následovníkům s vysokou přidanou hodnotou. Byli jsme soběstační v komoditách, jako jsou brambory, vepřové a drůbeží maso, vejce, chmel, len. Měli jsme dostatečně velké stavy hospodářských zvířat. Měli jsme nadbytek potravin a ty byly kvalitní, bez náhražek.