Vážený pane... Už můžu? Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já to nebudu nijak dlouho prodlužovat, ani to nebudu vyhrocovat.

Nezvykle mírný byl kolega přede mnou, protože ta doba je asi tak vážná, že je v této situaci každá rada drahá.

Já budu mít na závěr svého krátkého vystoupení dvě otázky. Než je řeknu, tak tady zopakuji to, co si myslím, k jakému názoru jsem došel, i to občas napíši tam, kam mě pustí. Na tomto příkladě se ukazuje, to, co se stalo teď v Evropě, že koncept EU je chybný. A EU, chce-li vydržet, já osobně nejsem pro vystoupení z EU, je to naprosto populistická záležitost, protože když 80 procent HDP dělá někdo jiný než domácí kapitán, když banky nejsou naše, když nemáme potravinovou soběstačnost a mohl bych jmenovat celou řadu, tak toto jsou výkřiky, které... Chybí k tomu ještě ten krok b). Navíc jsme malá země. Takže tam já nesměřuji.

Ale to, jakým způsobem prokázala Unie, její lídři, neschopnost tuto záležitost řešit, tak to ve mně budí podezření, že nejsou schopni řešit i další věci. Takže ta Unie, má-li vydržet, tak by se musela zreformovat. Nevím, kdo by ty reformy přivodil, kdo by to udělal, kdo by to vymyslel, protože ta Unie byla postavena úplně na něčem jiném, než se teď stalo ve světě.

První moje otázka je... Souhlasím s tím, že ty relokace, že zkrátka a dobře, až k tomu dojde, jakože k tomu asi dojít musí, tak zkrátka budeme znovu přehlasováni.