Čtvrté dějství bude ve znamení pokusu řešení důsledků, přičemž pravděpodobnost úspěšnosti se rovná téměř nule. Ale než půjdu dál tak osvětlím první dvě dějství migrační exploze. Je to jednoduché. Za první pokládám začátek invaze, kdy dnes a denně překročilo hranice Schengenu několik tisíc migrantů, bylo to i víc jak deset tisíc. Druhé dějství představuje iniciativa kancléřky Merkelové a její pozvání pro migranty do Německa.

Po silvestrovských událostech v některých německých, ale i rakouských městech, kdy došlo k hromadným sexuálně motivovaným útokům na ženy je snad už každému jasné, vyjma feministek, které kupodivu mlčí, že s tou integrací migrantů to nebude tak jasné, jak si Merkelová a spol. plánovali. Připomeňme si, že třeba prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý nechal založit fond na podporu integrace migrantů, ale nějak zatím nezveřejňuje čísla, kolik už do něho čeští podnikatelé vložili.

Vyprávění řidiče londýnského autobusu

Ale zpět k integraci. Nedávno mně napsal jeden profesní kolega, zemědělský inženýr, pan Tibor Mészáros, který pracoval jako řidič autobusu, v zájmu zdokonalení angličtiny, v Londýně a zde ve škole a pak i v práci měl možnost se osobně seznámit s muslimskou komunitou. Z jeho dopisu s jeho svolením vyjímám:

„Co mně překvapilo, že na to, že tam žili více než 10 let, tak jejich angličtina tomu vůbec neodpovídala. Většina jich žili v uzavřených komunitách, kde mluvili mateřským jazykem. Ženy tam pracují v domácnosti, kde se starají o mnoha početné rodiny, do zaměstnání nechodí, jejich vzdělávání není moc nutné, v domácnosti jej nepotřebují.