Jenom malinko čísel (většinou za třetí letošní čtvrtletí). Technicky vzato máme nezaměstnanost 7,3 procenta. To je slušné číslo, vždyť Evropská unie jako celek hlásí 10,9 procenta, eurozóna 12,1 procenta, třeba Španělsko 26,7 a Řecko rovných 27 procent. Lépe než my je na tom jenom sedm států:  Rakousko, Německo, Lucembursko, Nizozemí, Malta, Rumunsko a Dánsko. Z tohoto pohledu by nás vlastně nezaměstnanost neměla zase tak dramaticky vzrušovat. V Unii je bez práce oficiálně celkem 27 milionů lidí (odhady jsou ještě o tři miliony lidí vyšší), z toho jenom v Německu jsou to téměř tři miliony. Proti tomu je našich asi 560 tisíc lidí bez práce „marginální“ problém.

Jenže nezaměstnanost má řadu souvislostí. Například nemá příliš smysl ukájet se sedmi procenty celkem, když víme, že ve skupině nejmladších občanů (do 25 let) je bez práce každý pátý (pravda – ve Španělsku a v Řecku je to asi polovina příslušníků této generace, v EU celkově asi 22 procent). A dobré je také vědět, že mezi mladými se základním vzděláním je nezaměstnanost v ČR přes 44 procent. To je pořádný základ na velký sociální problém, ze kterého se nevylžeme ukazováním za hranice a poťouchlým „oni jsou na tom hůř“.

(Na okraj – používám zde čísla Eurostatu, která jsou kompatibilní v rámci EU, ale jiná, než jaká uvádí česká statistika, rozdíl je v metodě, trendy jsou shodné).