Ano, není to zase tak dlouho, kdy byly procentní sazby provizí kolem 100 procent z roční sumy placené klientem. Takže když měl někdo kapitálové životní pojištění a platil 1500 korun za měsíc, bylo to 18 000 korun za rok a tolik dostal i prodejce pojistek. Zatímco ale maloobchodní ceny vzrostly o čtvrtinu, dnešní „finanční poradce“ inkasuje minimálně dvojnásobek odměny zpřed deseti let: 36 000 korun.

Tedy teoreticky. Ve skutečnosti je na tom ještě lépe. Lidé, kteří si před deseti lety platili 1500 korun za měsíc, jsou nyní na poněkud vyšší sumě. Můžeme počítat celkem s klidem 1800 korun měsíčně. To je 21 600 korun ročně, což při sazbě provize 200 procent znamená skvělých 43 200 korun. Takže tyto odměny se zvýšily dokonce na 2,4násobek stavu před rokem 2005.

Porovnejme si ta čísla. Je zde inflace cca 24 až 25 procent na straně jedné a růst provizí o 140 procent na straně druhé. Člověk nemusí být nějaký myslitel na to, aby v tom viděl nějaký divný nepoměr.

Zvláště, když si vedle sebe postavíme i další čísla. Tak třeba v Německu je sazba při sjednání nemocenské pojistky stanovena na 75 procent ročního pojistného a u životních pojistek existuje celková regulace poplatků, díky které jsou provize v přepočtu od 75 do 120 procent ročního pojistného. Ve Španělsku je strop provizí stanoven na 90 procent. V Británii jsou provize zcela zakázané, klienti platí finančním poradcům za jejich rady přímo – ti nesmějí být vůbec placeni firmami poskytujícími finanční služby a pokud by nějaké peníze přijali, znamená to vysokou pokutu a ztrátu licence.