Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda v úvodu svého vystoupení ještě velice krátce zareagovala na útok, který tady byl veden ze strany pana předsedy strany Pirátů na paní profesorku Válkovou. Myslím si, že je málo takových osob - a myslím si, že žádná, která tady v prostoru Poslanecké sněmovny má takové znalosti z oboru trestního práva a viděla tolik trestních spisů jako právě ona. Čili útok na ni vedený neznamená nic na vadách paní profesorky - naopak, domnívám se, odráží neznalosti autora útoku. Tolik tedy jenom stručně a velice krátce opravdu k tomu, co tady již zaznělo.

Já bych se chtěla vyjádřit k zásadní tedy otázce vydávání a chtěla bych uvést důvody, pro které já budu hlasovat takovým způsobem, jakým hlasovat, budu. Nechci se skrývat pouze za stanovisko výboru, který doporučil nevydávat jak poslance Okamuru, tak i premiéra. Ale chci uvést skutečně mé konkrétní důvody, které shledávám pro své rozhodnutí jako naprosto relevantní.

Tím prvním důvodem je samotná podstata institutu imunity. Ono zde zaznělo mnoho názorů, mnoho hlasů a hovořilo se o podle mého názoru spíše z pohledu možné etiky, z pohledu možného jakéhosi politického obsahu, ale imunita není politický termín. Imunita je termín právní a jako takový má také svůj právní obsah. Je to zákonný prostředek, který se vztahuje nikoliv na konkrétní osobu, nevztahuje se na pana poslance Babiše, nevztahuje se na pana poslanca Okamuru, vztahuje se na funkci, na funkci poslance a smyslem je tyto funkce ochránit.

Jedná se o funkce, které ústava definuje spolu ještě s dalšími, jako vlastně základní pilíře demokratického státu. Jako základní pilíře, které mají zajišťovat demokracii. Vedle zákonodárců, tak, jak to jsou tedy poslanci a senátoři, tak imunitu v určitém rozsahu, v určitém rozměru požívají i další funkcionáři ústavní, a to jsou soudci, kteří za určitých okolností nemohou být stíháni bez souhlasu prezidenta, jsou to ústavní soudci, kteří nemohou být stíháni bez souhlasu Senátu a je to koneckonců i sám prezident, který nemůže být stíhán za žádný trestný čin, vyjma trestného činu vlastizrady, anebo eventuálně pro zvlášť hrubé porušení ústavy.

Mnozí mí předřečníci zde hovořili o rovnosti před zákonem. O tom není žádného sporu. Rovnost před zákonem znamená, že na každého občana dopadá zákon stejně, ale neznamená to, že jsou naprosto rovná a stejná práva a povinnosti. To právě určují a obsahují konkrétní zákony, které mají konkrétní a jasné dopady. Takže soused pana Hřiba asi nebude mít stejná práva a stejné povinnosti, jako má prezident. Právě to je ten obsah zákona, není to nerovnost před zákonem, ale zákon určuje, jaké povinnosti má prezident, jaká práva má - tedy právo nebýt stíhán pro trestný čin - pouze, jak už jsem říkala, pro trestný čin vlastizrady nebo to porušení ústavy. Takže tady dochází k naprosto zaměňování pojmů a obsahu.