Vážení kolegové, vážená vládo, vážený pane premiére,

musím se přiznat, že budu hlasovat pro vydání, ale, pane premiére, neberte to nijak osobně. Já vás neznám, nemám k vám žádný emoční vztah. Vy mě asi skoro taky neznáte. A opravdu v tom není nic osobního. Já jsem profesí advokát. Běžně ve své profesi zastupuji osoby, které jsou podezřelé ze spáchání trestného činu. V drtivé většině se oni cítí nevinní, stejně jako vy. A dobrá zpráva pro vás je, že ve velké většině případů skutečně orgány činné v trestním řízení vinu neprokáží a skončí to pro ně dobře. Ale pokud bych vás dneska nevydal, resp. já ne, mí kolegové, pokud bychom vás nevydali, tak budete stále po celou dobu nevydání podezřelý ze spáchání trestného činu. A já věřím, že to není nic, co si přejete. Vy určitě znáte ty věci od svých advokátů. Ale pokud budete vydán, může to skončit už u policie. Může to zastavit státní zástupce. Může to samozřejmě zastavit soud, což je nejčastější případ. A já věřím, že je i vaším zájmem, aby vaše jméno bylo očištěno, a proto v souladu s tím, co budete dělat vy, i já budu hlasovat pro vydání. A opravdu to není nic osobního a není to nic politického. Věřte mi.