Prezidenti a premiéři zemí EU dne 23. dubna pověřili prostřednictvím videokonference Evropskou komisi přípravou plánu na oživení ekonomik, který by měl poskytnout potřebnou podporu zemím a hospodářským odvětvím zasaženým koronavirovou krizí. Na konkrétních parametrech chystaného fondu oživení se ale politici, zejména kvůli různému pohledu na společné zadlužení, opět neshodli.

Neshody o rozsahu a podobě záchranného balíku mezi unijními státy přetrvávají dlouhodobě. A není to pouze v této oblasti. Zásadní náplní tohoto summitu byla právě debata o dlouhodobém plánu podpory zasažených ekonomik, který bude podle komise vyžadovat až dva biliony eur (!!!). Zatímco lídři nejzasaženějších jihoevropských zemí v čele s Itálií a Španělskem volali po co největším objemu zvláštního fondu a poskytování přímých grantů vládám, severské země či Nizozemsko navrhovaly co největší využití příštího sedmiletého rozpočtu a poskytnutí půjček, které by tolik nezvýšily společný dluh. Zároveň ale nechtějí opustit tzv. "Green Deal".

Francouzský prezident Macron prohlásil, že pokud nebude shoda, může to znamenat konec eurozóny a stávající podoby EU. S tímto názorem prezidenta Macrona (jako jedním z mála) lze vyslovit souhlas. Je to pouze další z celé řady potvrzení skutečností, že dlouhodobě neexistuje shoda mezi jednotlivými státy EU. Vždy platí zásada, že je bližší košile než kabát a každý stát si hájí přirozeně v první řadě vlastní zájmy.

Zajímavé je, že o krizi eurozóny se už nezmiňují jen média nezávislá na hlavních proudech, ale i zprávy agentury Bloomberg, což jsou zprávy agentury, které sleduje celý finanční svět na denní bázi, které mohou tedy zásadně ovlivnit celosvětový kapitálový trh. Zároveň je třeba vnímat, že Itálie a Španělsko nejen aktuálně finančně trpí, ale děje se to už dlouhou dobu, v podstatě již od jejich vstupu do eurozóny. V eurozóně jsou prostě státy, které tam nikdy neměly být, protože na to prostě nemají. To, že nemohou používat běžné ekonomické nástroje, jako např. snížení kurzu měny, eurozónu dlouhodobě oslabuje, přičemž jejím tahounem je Německo, resp. Bavorsko, které má dlouhodobě odstředivé tendence a volá po osamostatnění.