Ukrajinu lze charakterizovat jako zemi, která byla, a dodnes z velké části je, ovládána zkorumpovanými a nekompetentními politiky. Pokud by byla Ukrajina standardně fungující zemí, s funkční státní správou, policií, tajnými službami a armádou, pak by konflikt měl zcela jiné (menší) rozměry.

Co se týče samotného Krymu, tak je odpověď zcela jednoduchá. Zde se jedná o vojensko-politickou příčinu konfliktu. Na Krymu šlo o strategické zájmy Ruska, neboť Sevastopol je jediný přístav, kde může kotvit ruská černomořská flotila. Přístav je jejím sídlem již od carských časů. Proto byl Kreml připraven udělat vše proto, aby jej připojil. Ukrajina je na rozdíl od Ruska uměle vytvořený stát, a její hranice byly vytýčené bývalými politickými špičkami Sovětského svazu. Trpí absencí historické tradice vlastní státnosti a za 25 let své existence nebyla schopna vytvořit funkční stát akceptovatelný všemi obyvateli a národnostmi Ukrajiny. Na Ukrajině proběhl státní převrat spojený se svržením prezidenta. Následkem potom bylo povstání ruskojazyčného obyvatelstva a vytvoření místních
„milicí“ tzv. domobrany. Reakce Kyjeva bylo zahájení protiteroristické operace, takže se rusky hovořící občané označili za teroristy, ačkoliv např. v Novoruské oblasti žili po celé tisíciletí. Je to důsledek politiky, kdy se pomocí manipulace, diskriminace a propagandy masmédií dosáhl požadovaný stav napětí, který vedl k ozbrojenému konfliktu. Konflikt vytvořil na východě Ukrajiny neuznané povstalecké republiky, které s podporou Ruska vytvořily politickou a vojenskou protiváhu vládě v Kyjevě. Na Rusko bylo vlivem těchto událostí uvaleno embargo.