Výlučná pravomoc EU

Vstupem do EU se Česká republika vzdala nemalého množství pravomocí. Nejkompletnější předání pravomoci (kompetence) je v oblastech s tzv. výlučnou pravomocí EU. V těch pravidla stanoví jen orgány EU. Jedná se o oblasti celní unie, pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu (EU) a společné obchodní politiky. ČR se netýká vzdání se vlastní měnové politiky, nejsme součástí eurozóny (nezavedli jsme euro místo české koruny i když se o to eurohujeři vytrvale snaží) a v podstatě ani společná pravidla rybolovu. 

Sdílená pravomoc EU s členskými státy

V oblasti tzv. sdílené pravomoci je to jen zdánlivě trochu lepší. Tato kategorie zahrnuje ty politiky, které nespadají do výlučné ani doplňkové kompetence EU. Uplatní se tam jak pravomoc EU, pokud má chuť něco v té oblasti upravit, tak pravomoc ČR (ale jen jako tzv. zbytková pravomoc). EU pravidla nastavuje směrnicemi (které se následně přepisují do právních řádů členských států, tzv. transpozicí, a Evropské komisi se o tom obvykle posílá podrobná srovnávací tabulka) a nařízením, které platí rovnou, přímo nebo rozhodnutím v konkrétní věci. Sem spadají oblasti vnitřního trhu (široká kategorie, na kterou se jde odvolávat až příliš často), část sociální politiky, hospodářská, sociální a územní soudržnost, zemědělství, rybolov, životní prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, transevropské sítě, energetika, prostor bezpečnosti a práva (sem se řadí ten problematický koncept právního státu prosazovaný komisařkou Jourovou a používaný v poslední době k šikaně zemí V4). Sem patří i společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví (pokud jde o hlediska vymezená ve Smlouvě o fungování EU - tedy ne vše ze zdravotní oblasti).   

Tento výčet doplňují i částečné pravomoci v EU v oblasti výzkumu, technologickém rozvoji a vesmíru, ale nesmí tím bránit členským státům ve výkonu jejich pravomoci. Podobně koncipovanou má EU částečnou pravomoc v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. 

Koordinace, podpora a doplnění pravomocí členských států

EU může koordinovat politiku zaměstnanosti, hospodářskou a sociální politiku členských států. V tomhle směru vyvíjí orgány EU v posledních letech zvýšené úsilí a nenápadně se snaží bez změny zakládajících smluv EU posílit roli EU v sociální a navíc i daňové politice, na úkor členských států. To je dost nebezpečná tendence.