Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, musím nějak podrobně analyzovat, co je předmětem sporu v tomto zákoně. Především je to dopad navrhovaných ustanovení na Národní park Šumava. Bohužel se to ukazuje i ve Sněmovně, debata se už dávno nevede ve věcné rovině. Nabrala hysterickou a naprosto absurdní podobu. Přiznám se, že jsem velmi zaražen těmi stovkami, možná tisíci emaily namířenými proti senátnímu pozměňovacímu návrhu. Některé z nich možná píší lidé z vlastní iniciativy a s vlastním názorem. Těžko se ale zbavit dojmu, že drtivá většina z nich je dílem naprosto cílené a profesionálně vedené kampaně. Za ní stojí šikovné a mediálně proškolené nevládní organizace. Každopádně se asi shodneme na tom, že lobbistický tlak, který tato skupina vytváří, je nesrovnatelný s jakoukoli jinou oblastí, kde se lobbisté pohybují a kteří jsou také předmětem docela zásadní debaty.

Protože jsem si alespoň některé z těchto dopisů poctivě přečetl, nemyslím takové ty jednoduché dopisy o dvou větách, ale některé dopisy věcnější povahy. Jsem přesvědčen, že skutečně jen minimum, jen minimum z těch pisatelů skutečně ví, jaké změny Senát přijal a co pro šumavský národní park znamenají, nebo neznamenají. Většinou neznají ani text ze Sněmovny. Ani se nedivím. Určitě jejich snahou není pročítat texty projednávaných zákonů. Na těch emailech, a už to tu bylo také řečeno, je zajímavé vlastně jediné - odkud jejich pisatelé pocházejí. Mnoho z těch lidí, a já to pouze konstatuji, žádné bližší informace o svém bydlišti neuvádí, anebo má v drtivé většině, pokud to, co uvádí, je pravdivé, tak je bydliště na hony vzdálené nejenom Národnímu parku Šumava, ale i ostatním národním parkům. Ale budiž. Každý se může vyjadřovat k těmto problémům. Může se k tomu vyjadřovat každý občan České republiky.

Mrzí mě, že na vlnu podporovanou tou nátlakovou skupinou některých ekologů najala i některé média, často bez znalosti věci. Například předminulý týden jsem se ptal jednoho minimálně v regionu docela známého redaktora podporujícího vznik takzvané divočiny na převážné většině území Šumavy a stranící a bezvýhradně poslanecké verzi zákona, zda si vůbec pozměňovací návrhy Senátu přečetl. Nepřečetl. Na mnou třikrát opakovanou otázku, mi odpověděl, že nikoliv, protože vychází ze stanovisek vědecké obce. Připadne mi, že k dokonání této absurdní hry chybí ještě nechvalně známé vyjadřování takzvaných pracovních kolektivů před listopadem 1989.

Přesto mezi těmi dopisy jsou dopisy lidí, kteří hluboce milují přírodu na Šumavě a mají hluboký vztah ke svému bydlišti. A jeden takový dopis na nikoho neútočí - na rozdíl od jiných. A jeden takový dopis, alespoň podstatnou pasáž toho dopisu, bych si dovolil přečíst. Jenom podotýkám, že se jedná o vysokoškolskou studentku, obyvatelku šumavských Prášil.

"Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vyjádřit se k palčivému tématu schvalování z úhlu pohledu člověka, který ze Šumavy nejen pochází, ale místo svého původu hluboce miluje a z kauz, které se točí kolem schvalování zákona, ho skutečně bolí u srdce.