Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, to už je takový politický evergreen stejně jako argumenty pro nebo proti jeho přijetí. Přestože většina padla na půdě Poslanecké sněmovny opakovaně, já jsem k tomu sám vystupoval jak v prvém, tak v druhém čtení, a nechci se úplně k nim vracet. Nemohu si odpustit několik aktuálních postřehů.

Pan ministr Dienstbier si tu během druhého čtení, pokud si dobře pamatuji, pochválil věcnou debatu v příslušných výborech. No, já mám spíše dojem, že nějaká větší debata se nekonala. Pan ministr předloženou podobu zákona prezentoval jako jedině možnou, a varoval před jakýmikoliv zásahy, a to protože zákon musí být takzvaně v souladu s návrhem ústavní změny, která již leží v Senátu, a byla tady schválena někdy v březnu roku 2014.

To se přiznám, že jsem ještě ani nebyl v tomto volebním období poslancem této Sněmovny. A tak jednou z mála změn k původní předloze, kterou tu možná Sněmovna dnes odhlasuje, je navýšení počtu členů kolegia NKÚ nebo případně zvýšení limitního věku členů kolegia s argumentem, že to je třeba dát do souladu se služebním zákonem. To jsou všechno víceméně symbolické změny oproti předloze a když se podíváme na předlohu samotnou, kterou nám vláda předložila a pan ministr Dienstbier ji velmi výrazně obhajuje, tak bude znamenat zvýšení počtu kontrol a samozřejmě i logicky bude takzvaně bobtnat samotný Nejvyšší kontrolní úřad.

Já se přiznám, že nechci hlasovat pro zákon jen proto, že tu leží dlouho a že to podporuje Rekonstrukce státu, že Senát na něj čeká a že se dopředu počítá s jeho přijetím. Obzvláště pokud si myslím, že zákon je velmi sporný, z mého pohledu v mnoha ohledech i zbytečný. Navýšení počtu pracovníků Nejvyššího kontrolního úřadu a tedy i zvýšení finančních nákladů na činnost úřadu bude nakonec jediným okamžitým důsledkem jeho přijetí. Kontroly nebudou kvalitnější. Úřady a radnice nezačnou pracovat jinak nebo lépe než doposud, žádné peníze se samosprávám neušetří, ani veřejným rozpočtům. V dlouhodobém výhledu se změní jediné - naroste administrativa, naroste počet kontrol. Často zaznívá také obava, že se zvětší prostor pro účelové kontroly. Osobně bych kontrolorům Nejvyššího kontrolního úřadu snahu o nějakou cílenou účelovost nebo šikanu vybraných subjektů nepodsouval. To se přiznám, že nemám v úmyslu. Přehled kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu za poslední roky ukazuje, že úřad směřuje svou pozornost skutečně na různé cíle a při kontrole centrálních úřadů odvádí dobrou práci. Je otázka, jak na kontrolní zprávy pak reagují příslušná ministerstva.