I když strana Zelených nezískala v německých spolkových volbách tak slavný výsledek, jak by odpovídalo její prominenci v médiích, její myšlenky týkající se boje proti klimatickým změnám stejně mezitím přejaly skoro všechny ostatní německé strany. Můžeme snad doufat aspoň v to, že klasicky liberální FDP, která se tentokrát k vládní zodpovědnosti hlásí, je přesměruje do trochu snesitelnějšího ekonomického rámce.

Momentálně nastoupený kurz totiž nevypadá zrovna slibně. Stokrát opakované varování, že přírodní zdroje jako vítr a slunce jsou z principu nespolehlivé, se zase jednou ukázalo jako pravdivé. Letošní léto je jako na potvoru málo větrné, takže větrníky neprodukují, co by měly; dokonce i Severní moře, kde to obvykle „fičí“ v zimě i v létě, je letos mimořádně klidné. Cena elektřiny na energetické burze ve Velké Británii kvůli tomu přesáhla všechny rekordy a vystoupala až na 400 liber za megawatthodinu, několikanásobek loňského průměru. Také v Německu, Itálii nebo Španělsku stoupají ceny elektřiny do závratných výšin, dokonce natolik, že z nich začíná být sociální problém. A zároveň tím přispívají k pocitové i skutečné inflaci.

Nedostatek větru či slunce měly podle evropských plánů správně kompenzovat plynové elektrárny, ale v září 2021 je nedostatkovým a drahým zbožím i zemní plyn. Trh s plynem je totiž globální, ne regionální a ve východní Asii se postcovidová konjunktura postarala o takové zvýšení poptávky po plynu, že všechny volné zásoby zkapalněného plynu proudí tam, americké, arabské i ruské. A přírodní komplikace pokračují. Mohutná řeka Paraná v Brazílii má rekordně nízký stav vody, tudíž je nutno odstavovat tamní vodní elektrárny a téměř dvousetmilionová Brazílie se také zařadila do fronty zemí poptávajících narychlo nějaký ten plyn.