Vážený pane předsedo Sněmovny reprezentantů, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté,

dovolte mi, abych i já několika slovy završil dnešní slavnostní schůzi. Moc mě těší, že jsme měli možnost si vyslechnout projev pana Paula Ryana právě zde v historické budově a v tomto sále naší Poslanecké sněmovny, protože se jedná teprve o třetí projev amerického či českého politika v dějinách naší samostatné země.

První projev se uskutečnil v roce 1990, když promluvil prezident Georg Busch starší v budově tehdejšího Federálního shromáždění, a následoval projev Václava Havla v témže roce ke Kongresu Spojených států. Toto je tedy třetí projev a já bych tím chtěl zdůraznit výjimečnost tohoto zasedání a výjimečnost této chvíle.

Osudy obou našich zemí jsou úzce svázány, my si letos připomínáme a slavíme 100 let nezávislého moderního státu a na této historické události, pro nás zásadní, má lví podíl právě země našeho hosta, Spojené státy americké.

Když Woodrow Wilson na podzim roku 1918 odmítl manifest císaře Karla I. a řekl, že nebude jednat o federalizaci císařství a že bude jednat pouze s reprezentanty československého nezávislého státu, tak tím vlastně uznal Washingtonskou deklaraci o nezávislosti a legalizoval Tomáše Garrigue Masaryka a jeho druhy jako legální zástupce nově vznikajícího státu. Současně také odmítl velmocenský styl dosavadního jednání, o kterém se potom u nás vžil ironizující termín "O nás bez nás".