Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Až je mi líto, že se po hymnách netleská. Možná, jsme si zatleskat mohli a mohli bychom to secvičit a někdy ještě zopakovat. A jinak za dalších sto let.

Vážený pane předsedo Národní rady Slovenské republiky, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dámy a pánové, slavná Sněmovno.

V tomto roce už proběhla nejedna oslava našeho mimořádného výročí sta let moderního nezávislého československého státu. Mnohé už bylo řečeno. V březnu zde promluvil předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Paul Ryan a připomenul si s námi důležitou roli Spojených států amerických a prezidenta Woodrowa Wilsona v boji našeho národa na sebeurčení. A před sedmnácti dny během slavnostního bodu schůze Poslanecké sněmovny promluvili zástupci jednotlivých poslaneckých klubů, kterým chci ještě dodatečně poděkovat za jejich příspěvky, ve kterých bylo řečeno téměř vše podstatné o základních principech a směřování naší země.

Svůj dnešní projev bych i z tohoto důvodu pojal více jako připomínku mimořádné historické události, která se odehrála na stejném místě, kde se scházíme i dnes. Tato slavnostní schůze je trošku jiná, zvláštní, taková více naše. Já bych řekl, že je taková komorní, když jsme ta dolní komora. Doufám, že potěší i drobné dárečky, které jsme připravili na lavice během polední přestávky. Originální pamětní list a výtisk z knihy "Slavná Sněmovno", kde se dočtete více o historických událostech, které se odehrály v těchto kulisách. V tento den, přesně před sto lety, v 10.40 hodin, tři dny po podpisu příměří nad zákopy 1. světové války, patnáct dnů od Martinské deklarace Slováků a sedmnáct dní po vyhlášení Československé republiky se naplnila česká a slovenská státní idea. Snaha po svrchované svobodě, po svobodě netoliko záporné, tedy jen nezávislosti a samostatnosti, ale plnomocnosti vzít osud do svých rukou a položit základy naší parlamentní demokracie.

I tehdy, před sto lety, stejně jako dnes, jak jste si mohli všimnout, procházeli poslanci čestnou stráží sokolů do tohoto stejného historického sálu. A teď budu doslova citovat z dobových materiálů. "V zasedací síni starodávného Sněmu Království českého bylo skladiště aprovizace Zemského výboru. Po zemi válely se brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky. Vzduch byl nasycen zápachem brambor a vůní moučných výrobků. Na předsednickém stole byl pytlík s kroupami. Nařídili jsme, aby zasedací síň byla ihned dána do pořádku, což přítomní sluhové s radostí slíbili."