Mnohým dokonce slzy z očí vytryskly. Všichni pak  volali „zázrak, zázrak…“. Zázrak, to ale nebyl. To naše pověstná a slavná „pražská kavárna“, jako první v Evropě  nezištně nabídla svou pomoc. Otevřela  své široké srdce i  peněženky, otevřela  své domovy, vilky,  zámky, hrady to vše k ubytování těm tisícům nešťastných, kteří se vydali z domova do daleké ciziny. Pro návštěvníky Prahy bylo pak potěšením  vidět, jak na Můstku, sám pan kníže nalévá polévku do misek těm unaveným poutníkům, rozdává jim chléb, hladí děti a rozdává jim čokoládu, pomeranče. Všude pak úsměv a láska. Všichni kolem se objímají, radují se, a kníže nebyl sám, další ti naši moudří, vyrazili na pomoc. Rozdávali vše co měli. Často dali to  poslední. Celá zahanbená Evropa stojí nyní v úžasu. Ti nešťastní poutníci, našli místo drátů, plotů, moudrých rad, otevřené dveře v Česku. Media se předhání v titulcích. Evropský parlament nejspíš ocení tuto pomoc. Polovina Evropy se pak studem červená……Ploty se budou bourat…..Stanová městečka zmizí…..