Rozhovor začíná otázkami Lukavce na probíhající konflikt na Blízkém východě. Lukavec otevírá otázku vztahů mezi Židy, muslimy, křesťany a sionismem. Ne jako izolovaných skupin, ale jako dlouhodobých civilizačních identit, které se překrývají a střetávají. Semín reaguje historicky přesněji: „Sionismus je původně sekulární politické hnutí.“ Host pokračuje tím, že náboženství jako hnací motiv se na vzniku státu Izrael nejprve podílelo jen málo a ideologové sionismu jako Theodor Herzl nebyli nábožensky zapálení.

 

Rozbíjí tu jednoduché náboženské čtení konfliktu a posouvá debatu směrem k eschatologickému čtení regionu. Podle Lukavce konflikt není jen politický, ale hluboce historický a symbolický. Semín tuto rovinu částečně odmítá a vrací diskusi do moderní politiky: „Sionismus je původně sekulární politické hnutí.“ Tento výrok má dvě roviny. První je historická: raný sionismus skutečně vzniká jako moderní nacionalistické hnutí 19. století, spojené s evropským kontextem nacionalismu. Druhá je interpretační: oddělení náboženské identity od politického projektu.

Anketa

Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?

Ano

1%

Ne

98%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 10317 lidí

V části věnované Íránu se debata posouvá k otázce americké moci v regionu. „Možná by operaci Epická zuřivost mohli přejmenovat na Epickou blamáž,“ glosuje Semín s tím, že podle něj nelze změnit tamní režim pouze bombardováním. Zdůrazňuje tu, že útoky na ropné státy v zálivu jsou kvůli petrodolaru daleko nebezpečnější než konflikt s Izraelem. Trump se podle něj dopustil strategické chyby, když se nechal zatáhnout do regionálního konfliktu a ztrácí další spojence. 
 

Podle Semína je NATO a Pax Americana následek poválečného uspořádání v Evropě, v němž Spojené státy americké fungovaly jako bezpečnostní a ekonomický garant západního systému. Semín tu situaci vidí jednoznačně: „Evropa je bezpečnostně závislá na Spojených státech.“ V jeho interpretaci nejde jen o aktuální potřebu, ale o strukturální závislost, která se podle něj stává problémem, pokud americká schopnost globálního řízení naráží na své hranice, ať finanční, vojenské i politické. Z tohoto pohledu je Pax Americana dočasný historický moment, který se vyčerpává. Mainstreamová politika ale pracuje s jinou logikou. Instituce jako Council on Foreign Relations nebo Brookings Institution nepoužívají jazyk „konce hegemonie“. Mluví o „relativním poklesu dominance“ a „multipolárním přeskupení“.

 

Nejostřejší část debaty přichází u Evropské unie. Semín tu říká: „Nejde o kolonizaci zvenčí, ale o centralizaci moci uvnitř EU.“ Evropa v minulosti údajně těžila z bezpečnostních záruk Spojených států a při jejich absenci mohou evropské vlády sáhnout po autoritářských metodách pro udržení a další centralizaci moci. Viditelně na mediální scéně, kdy Evropská unie podporuje iniciativy a nařízení, které omezují svobodu projevu. 

 

Závěrečná část rozhovoru se přesouvá blíže k domovu. K českému mediálnímu prostředí. Semín i Lukavec upozorňují na koncentraci vlastnictví médií a její vliv na veřejnou debatu. Lukavec zmiňuje vládní poradkyni Natálii Vachatovou a Semín tu upozorňuje, že Vachatová není ani zdaleka první, kdo se stal pro hlavní proud terčem předsudečné nenávisti. Vzpomenul útoky z minulosti, včetně bátoriády. V roce 2011 se Ladislav Bátora stal terčem soustředěné kampaně. Po údajném konfliktu s tehdejším šéfem TOP 09 Karlem Schwarzenbergem byl nucen skončit ve funkci a nakonec se úplně stáhl z veřejného života. Útokům čelil kvůli názorům i samotný Semín, a to i ze strany veřejnoprávních médií. Publicista podtrhl smysl práce Natálie Vachatové, úřad zmocněnkyně pro svobodu slova má odstraňovat cenzurní zásady a omezit moc nátlakových organizací. Kampaň vůči její osobě tak považuje za čistě účelovou. Lukavec se zamýšlí, jakým způsobem může být v budoucnu chráněna svoboda slova, pokud jsou přítomny úzké vazby mezi majiteli médií, politiky a Evrropskou unií.