A tak se mi mohlo stát, že jsem blahopřál i svému skutečnému příteli, výrazné postavě naší sociální demokracie, skvělému člověku a kamarádovi, Jirkovi Havlovi. Můj pocit viny vůbec neomlouvá, že stejně tak se to stalo dalším třem desítkám lidí. Jiří Havel totiž před třemi roky bohužel zemřel.

Jak si na Jiřího Havla vzpomínám, nastalou situací by se určitě bavil. Měl nadání pro inteligentní humor a ironii, jdoucí až ke kořenům problému. Takové byly jeho blogy články, přednášky i projevy. Vtipné, věcné a přitom trefné. Takže Jiří by se asi bavil, leč já jsem si vyrobil pořádné "faux pas", za což se všemi směry – i tam nahoru, omlouvám.

Lidská civilizace v honbě za stále větším usnadněním svého způsobu žití zapomíná na to podstatné, co nás kdysi odlišilo od ostatních tvorů na zemi. Víru v rozvíjení rozumu a jeho používání. Vymysleli jsme chytré technologie, které učíme myslet za nás. Zapomněli jsme však na to, že když něco bude myslet za nás, my nebudeme myslet vůbec.