Vždyť před týdnem, byla za patronátu EU podepsaná smlouva mezi opozicí a Janukovyčem. Ta za pár hodin se stala jen cárem papíru. Dnes pro Kyjev již neplatí. K eskalaci ukrajinských událostí pomohlo také to, že Moskva v době právě probíhajících OH v Soči, byla odsouzena k nečinnosti. Nemohla si dovolit nic, protože bystré oko kritiků Moskvy, bylo stále v pohotovosti. Čekalo na každou chybu během her v Soči. I chybička udělala radost. Ukrajina tedy slaví. Tedy minimálně ta západní část. Kyjev také stanovil, jak bude vypadat nové pojetí demokracie, jak bude vypadat složení vlády. Vlajky žlutomodré i ty černočervené vlají, sochy se kácí. Štěpán Bandera může v hrobě slavit. Jeho symboly se staly symboly vítěznými. Jeho staré válečné hříchy byly zapomenuty. Aby bylo vše po právu, ukrajinský parlament bleskově a jednohlasně odvolal Janukovyče. Nové revoluční zákony se rodily, jak na běžícím pase. Tak se i stalo, že národnostní menšiny, žijící na Ukrajině po staletí, přišly o své jazykové zákony. Jejich práva byly osekána. Kdo se ozve, stává se nepřítelem lidu Ukrajiny. EU slaví, protože Moskva skřípe zuby. 

Jak dlouho ta radost, ale vydrží? Jak dlouho na kyjevském náměstí budou lidé tančit, radovat se. Bude to do první výplaty, nebo do první penze? Nebo do dalších mrtvých? Je jedno, na jaké barikádě budou a pod jakou vlajkou, padnou. To nemluvě o dalších scénářích, které mohou radikálové vyvolat. Tisíce otázek, které jsou ukryty před jásajícími Ukrajinci. Dnes povětšinou šťastnými lidmi. Ale na jak dlouho?