Výročí 17.listopadu bylo zneužito k útokům, jak verbálním, tak i fyzickým, na prezidenta České republiky. Stalo se to, co se dalo očekávat. Pietní akt k obětem studentů z roku 1939, i připomenutí událostí roku 1989, nikoho z demonstrantů příliš nezajímal. Na hlavy státníků pěti zemí, přítomných na Albertově v Praze létala vajíčka, jablka… Také ta oslavovaná demokracie dostala přímý zásah. Hlavním cílem těchto útoků se stal prezident České republiky Miloš Zeman.

Česká media pohotově informovala, skoro s potěšením, o útocích na prezidenta ČR. Je ostudné, že tento dlouho připravovaný scénář, zůstal mimo zájem BIS, Policie ČR, ministerstva vnitra, ale i dalších složek ochrany a bezpečnosti státu. Bylo to záměrné opomenutí, nebo řízená provokace? Je třeba připomenout, že prezident České republiky je nejvyšším ústavním činitelem. Je ale také vrchním velitelem Armády ČR. Proto ochrana prezidenta je prvořadým úkolem těchto složek.

Není přece žádným překvapením, že pravicová opozice využívá každé příležitosti k útokům na prezidenta M. Zemana. Nesmířila se s prezidentskou porážkou svého favorita Karla Schwarzenberga. Smutno bylo i po nedávných volbách do Senátu PČR, také ty skončily porážkou pravicových stran. Proto odplata, revanš se stal jejich nadějí a programem.