Výročí 17.listopadu bylo zneužito k útokům, jak verbálním, tak i fyzickým, na prezidenta České republiky. Stalo se to, co se dalo očekávat. Pietní akt k obětem studentů z roku 1939, i připomenutí událostí roku 1989, nikoho z demonstrantů příliš nezajímal. Na hlavy státníků pěti zemí, přítomných na Albertově v Praze létala vajíčka, jablka… Také ta oslavovaná demokracie dostala přímý zásah. Hlavním cílem těchto útoků se stal prezident České republiky Miloš Zeman.
Česká media pohotově informovala, skoro s potěšením, o útocích na prezidenta ČR. Je ostudné, že tento dlouho připravovaný scénář, zůstal mimo zájem BIS, Policie ČR, ministerstva vnitra, ale i dalších složek ochrany a bezpečnosti státu. Bylo to záměrné opomenutí, nebo řízená provokace? Je třeba připomenout, že prezident České republiky je nejvyšším ústavním činitelem. Je ale také vrchním velitelem Armády ČR. Proto ochrana prezidenta je prvořadým úkolem těchto složek.
Není přece žádným překvapením, že pravicová opozice využívá každé příležitosti k útokům na prezidenta M. Zemana. Nesmířila se s prezidentskou porážkou svého favorita Karla Schwarzenberga. Smutno bylo i po nedávných volbách do Senátu PČR, také ty skončily porážkou pravicových stran. Proto odplata, revanš se stal jejich nadějí a programem.
Cílem těchto posledních provokací je oslabit Českou republiku, zejména destabilizovat její, jak domácí politiku, tak zejména zahraniční politiku. Tedy navrátit jí do doby, kdy česká, či dříve československá, zahraniční politika byla politikou vazalskou, tedy podřízenou. Je zcela lhostejné, kdo ji dříve řídil, zda Paříž, Berlín, Moskva, či dnes Brusel, nebo USA. Vždy byla v postavení podřízeném. Dříve se létalo do Moskvy, dnes posloucháme rady z Bruselu. I proto se nesouhlasný postoj českého prezidenta k protiruským sankcím, stal tím spouštědlem, který odstartoval akce proti M. Zemanovi. Dle příslušných „doporučení“, musí být státy EU jednotné ve svém protiruském postoji. Po připraveném kyjevském Majdanu, byl prezident Ruské federace V. Putin prohlášen EU za škůdce Evropy. Kdo s tímto stanoviskem nesouhlasí, či má jiný názor, se stává nebezpečným. Kdo dokonce vybočil z řady, bude zničen. Odstraněn, tedy donucen k demisi, nebo bude předhozen davu….Proto začala ta listopadová štvanice.
Po Vítězném únoru 1948 byl prezident Edvard Beneš rovněž vystaven brutálnímu útoku „ulice“. Parlament ČSR se tehdy dostal také pod její tlak. Zdivočelí svazáci opití mocí, určovali běh dějin. Prezident Edvard Beneš byl donucen k demisi Demokracie byla tehdy poražena. Ulice jásaly. Vlály prapory, zněla hesla o demokracii. Volby se na dlouhý čas staly zbytečností…
Připomínám, že 17. listopad byl prohlášen parlamentem ČR Dnem boje za svobodu a demokracii. Za tyto ideály se často umíralo. Studenti v roce 1939 umírali na popravištích i na ulicích Prahy. Také v listopadu 1989 znělo nejhlasitěji toto volání po svobodě a demokracii.
Ti co nyní zaútočili na českého prezidenta, mají zcela jinou představu o svobodě a demokracii. Zneuctili vážnost volby prezidenta ČR všemi občany ČR. Násilí, urážky, útoky verbální i fyzické, to vše se stalo jejich programem.
Vzkazujeme! Stojíme za Vámi pane Prezidente!
Přemysl Votava
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: vasevec.cz
